photo: Wikimedia Commons / Public Domain /Montážní hala v lokomotivním závodě Crewe
Francis Webb, odvážný inovátor na kolejích, stvořil revoluční ocelové lokomotivy a snížil spotřebu uhlí, čímž zásadně změnil svět železnice. Jeho pokrokové vize a dobročinnost inspirovaly mnohé, přesto se musel vyrovnat s ostrou kritikou. Objevte příběh muže, který zůstal legendou i po své smrti.
Je rok 1836 a my se nacházíme v malé vesničce Tixall ve středozápadní Anglii. Právě zde se totiž narodí chlapec jménem Francis Webb, jak uvádí server SteamIndex. V Anglii, potažmo v celé Velké Británii, nyní vrcholí období známé pod názvem průmyslová revoluce. Je tomu více než 70 let od doby, kdy fyzik a vynálezce James Watt představil světu jeden z vynálezů, které změnily dějiny, parní stroj. Průmyslová revoluce tak již desítky let mění dosud zaběhlé pořádky. Lidé se stěhují masově z agrárního venkova do měst, jež rychle vznikají okolo nových továren vlastněných zpravidla soukromníky. Navzdory tomu, že britská ekonomika zaznamenává výrazný růst, ne vše je růžové.
Dělníky považuje řada podnikatelů za pouhou pracovní sílu a podle toho s nimi také zachází. Šestnáctihodinová pracovní doba, žádná dovolená, práce 7 dní v týdnu, neexistující nemocenská či pojištění, to je na počátku 19. století běžná praxe. Postupem času se díky zavádění sociálního zákonodárství ale podmínky prostých zaměstnanců začnou pomalu zlepšovat, byť stále nebudou ani zdaleka optimální.
Psali jsme
Finské železnice sehrály klíčovou roli v historii Ruska, když v roce 1917 převezly Vladimíra Iljiče Lenina zpět do vlasti. Tento nenápadný transport…
Samotná Velká Británie může z průmyslové revoluce jen a jen těžit. V mnohých technických oborech udává tempo celému světu. To jde ruku v ruce s jejím velmocenským postavením. Je tomu již dávno, co Velká Británie vystřídala v pozici největší světové koloniální mocnosti Španělsko. Své postavení si bude stále více upevňovat a nic na tom nezmění ani odtržení 13 amerických osad, které dá po úspěšné rebelii vzniknout Spojeným státům americkým. Svého vrcholu dosáhne Britské impérium až na počátku 20. století, kdy bude mít pod správou přibližně čtvrtinu světové pouště. Něco takového v historii nemělo a ani nebude mít obdoby.
My se vraťme zpět za Francisem. Ten bude už jako malý chlapec projevovat výrazné nadání, uvádí server Crewehc.co.uk. Francisův nesporný intelekt zaznamenají i jeho rodiče William a Marie, kteří se jej rozhodnou v pouhých 15 letech poslat na učení do města Crewe. Zde se bude vyučovat u Francise Trevithicka, správce lokomotiv společnosti London and North Western Railway (LNWR), a také u syna konstruktéra historicky první železniční lokomotivy Richarda Trevithicka. Po dokončení studia v roce 1856 se Francis stane konstruktérem lokomotiv v Crewe. Nepotrvá dlouho a ambiciózní mladík začne po firemním žebříčku strmě stoupat. Již roku 1859 je jmenován hlavním konstruktérem a v roce 1861 dokonce vedoucím celé továrny a vrchním asistentem lokomotivního superintendanta LNWR Johna Ramsbottoma.
Psali jsme
Před rokem 1883 si každé město v Americe jelo podle svého času. Teprve díky železnici přišla revoluce – sjednocení časových pásem. Skončil chaos,…
Protože si potenciál stále mladého inženýra bude uvědomovat i vedení LNWR, vyšle jej roku 1866 do Boltonu, aby se zde ve společnosti Bolton Iron and Steel Company obšírně seznámil s průmyslovým zpracováním a využitím oceli. Poté, co roku 1871 odejde do penze lokomotivní superintendant John Ramsbottom, zaujme právě Francis u LNWR jeho pozici. Francis tak bude v největší dobové železniční společnosti na světě zodpovědný za konstrukci lokomotiv i výrobu dalšího železničního vybavení v nám již dobře známé továrně v Crewe. Právě v tomto městě se začne Francis angažovat i politicky. V roce 1886 bude zvolen jeho radním a v následujících letech bude dokonce zastávat i pozici starosty města.
Na nové a mnohem zodpovědnější pozici se nebude Francis bát projevovat svou kreativitu. Již roku 1872 se rozhodne zúročit vědomosti nabyté v Boltonu a jako první na světě se rozhodne použít při konstrukci lokomotiv vysoce kvalitní oceli. Kromě své vlastní hlavy se Francis ale nebude ostýchat využít nápady ostatních inženýrů. Když se roku 1876 dozví o experimentech Francouze Anatole Malleta se sdružených parním motorem, sám se rozhodne tímto směrem vydat.
Poté, co se Francisovi začnou experimentální výsledky s novým motorem jevit jako uspokojivé, rozhodne se přikročit k výrobě. Mezi lety 1883 až 1894 nařídí vyrobit 5 sérií nových rychlíkových lokomotiv založených na sdruženém parním motoru. Tyto lokomotivy se setkají s obrovským obdivem u odborné veřejnosti a ceněny budou i dozorčí radou LNWR, neboť budou mít až o 12 % nižší spotřebu uhlí. Na druhé straně budou nesmírně náročné na údržbu, na což si budou stěžovat především provozní zaměstnanci.
Psali jsme
Před rokem 1883 si každé město v Americe jelo podle svého času. Teprve díky železnici přišla revoluce – sjednocení časových pásem. Skončil chaos,…
Tento zprvu nenápadný spor nabere poměrně rychle obřích rozměrů. Poslední Francisovy roky ve funkci se tak ponesou především v hávu sporu s provozním oddělením o nové sdružené parní motory. Poté, co se roku 1901 nový generální ředitel LNWR Frederick Henderson postaví jednoznačně na stranu provozního oddělení, začíná být nad slunce jasné, že nad dalším Francisovým pokračováním u LNWR se začíná smrákat. Není tak překvapením, když po dosažení důchodového věku 65 let odejde Francis roku 1903 do penze. Zdůvodní to však především stále narůstajícími zdravotními problémy.
Francis, který byl v době svého kariérního vrcholu zodpovědný za práci více než 20 000 dělníků, odejde z tohoto světa pokojně roku 1906 ve městě Bournemouth. Jelikož se nikdy neožení, ve své poslední vůli odkáže většinu svého majetku na dobročinné účely. Za zmínku stojí především 53 857 liber darovaných na zřízení sirotčince ve městě Crewe, který byl později pojmenován po něm (Webb Orphanage).