CZ/SK verze

Železniční velikáni: Od koní k parním strojům. Nečekaná železniční transformace Mathiase Schönerera

Železniční velikáni: Od koní k parním strojům. Nečekaná železniční transformace Mathiase Schönerera
photo: Wikimedia commons/ Public Domain /Koněspřežná dráha České Budějovice – Linec – Gmunden
11 / 04 / 2024

Mathias Schönerer se narodí v době, kdy se evropská scéna potýká s důsledky válečných konfliktů. Jak se tento syn malířského mistra stal klíčovou postavou rakouské železniční historie a dopravního systému celého kontinentu?

Rakousko je jednou ze zemí, kde se železniční doprava začala rozvíjet velmi brzy. Kromě české dvojice otce a syna Gerstnerových za to může vděčit i Mathiasi Schönererovi, na jehož životní příběh se nyní podíváme.

Narozen ve správnou dobu

Píše se rok 1807 a my se nacházíme v Rakouském císařství, konkrétně v jeho hlavním městě Vídni. Právě v tomto městě přichází na svět syn malířského a natěračského mistra, který ponese jméno Mathias Schönerer. Jeho předci se živili po dlouhá léta jako nikterak významní rolníci a drobní řemeslníci ve Štýrsku. Bez složitých úvah lze tak usoudit, že na začátku našeho příběhu je chlapec, u něhož nic nenasvědčuje tomu, že by se měl nesmazatelně zapsat do železniční historie.

Doba, ve které se nacházíme, také obyčejným lidem příliš nepřeje. Nacházíme se v počátcích období, která dočista změní zaběhlý způsob života většiny Evropanů. Za nějaký čas zajistí řadě z nich i výrazné zlepšení životní úrovně.  Řeč je o průmyslové revoluci. V Evropě právě probíhá obrovský válečný konflikt, jeden z největších v jejích dějinách. Začátek 19. století se totiž nese v hávu napoleonských válek, během nichž se francouzský císař snaží ovládnout celou Evropu.

Ty skončí až roku 1815 francouzskou porážkou, ale z jejich hrůz a katastrofálních ekonomických důsledků se Evropa v čele s Francií bude vzpamatovávat ještě několik dalších let. To se bude týkat i námi sledovaného Rakouského císařství, které bude součástí několika protinapoleonských koalic. Až konec hrozivých válek umožní Rakousku zažehnout oheň v motoru průmyslové revoluce. Právě v tomto období bude pilně studovat i nám již známý Mathias.

Wikimedia commons/ Public Domain

Právě Mathias bude vůbec první člen rodu Schönerer, který získá vyšší vzdělání. Nabyde jej po absolvování reálky na vídeňské polytechnice, kde bude studovat mezi lety 1822-1824. Na ní se Mathias zabývá především studiem fyziky, matematiky a v neposlední řadě také geometrie. Na škole potká i českého dopravního inženýra Františka Antonína Gerstnera, kterému se zalíbí natolik, že si jej vybere jako spolupracovníka při výstavbě první koněspřežné železnice na území Rakouska.

První projekty

Jedná se o dlouholetý projekt, který navrhl otec Františka Antonína, František Josef Gerstner. Císař  povolí výstavbu trati, která má spojit Dunaj s Vltavou. Vytvoří tak spojku, která výrazně zefektivní přepravu nákladu v rámci celé monarchie až roku 1825, kdy se již František Josef cítí příliš starý na to, aby zastal vyčerpávající roli vedoucího její výstavby. Touto rolí je nakonec pověřen jeho již zmíněný syn František Antonín. Ten povede výstavbu přesně podle plánu svého otce, jehož hlavní zásadou je neztrácet nabyté výškové metry. Výstavba se tím bude neúnosně prodražovat, což vyústí až v odvolání Františka Antonína, ke kterému došlo v roce 1828.

Shodou okolností je jmenován jeho nástupcem mladý nadějný inženýr Mathias Schönerer. Kývnutí na tuto nabídku sice zničí Mathiasův přívětivý vztah s Františkem Antonínem, ale nabízí se mu příležitost, o které se většině mladých inženýrů nemůže ani snít. Příležitosti se zhostí na výbornou.  Více než 100 km dlouhá trať je roku 1832 uvedena do provozu. Vzhledem k tomu, jak dobře se Mathias osvědčí, je mu záhy ze strany investorů nabídnuto, aby vedl výstavbu nově schváleného úseku Linz-Gmünd. Projekt bude dokončena roku 1835.

Navzdory tomu, že prvními projekty Mathiase jsou koněspřežky, velmi brzy si uvědomí potenciál parních železnic, na jejichž výstavbu se v následujících letech začne takřka výhradně specializovat. Záhy se dostane do pozice jednoho z největších železničních odborníků v celém Rakousku, k čemuž mu pomohou i zkušenosti, které nabyde v zahraničí. Železniční inženýrství bude studovat ve Spojených státech amerických. Odtud se vrátí domů do Vídně roku 1838. Nepřijede ale sám, přiveze si novou kamarádku, parní lokomotivu typu Philadelphia, která se stane vzorem pro výrobu rakouských lokomotiv.

Flick.com/ Mike Fitzpatrick/ Public Domain

Závěr úspěšného života

Uvědomí si obrovskou díru na domácím trhu, a tak založí továrnu na výrobu parních lokomotiv a vagónů. Tím zbaví Rakousko závislosti na zahraničních dodavatelích. Vzhledem ke kontaktům, které během studijního pobytu získá, je pro Mathiase jen pramalým problémem sehnat americké instruktory, kteří pomohou s výcvikem rakouských strojvůdců. V dalších letech bude kromě financí získávat i přízeň mnoha investorů, kteří jej budou považovat zpravidla za mimořádně schopného a spolehlivého. Nebudou tak váhat s poskytnutím finančních prostředků pro Mathiasovy projekty. Mezi ty bude patřit trať z Vídně do Gloggnitzu, jejíž výstavbu bude řídit.

Jeho celoživotní přínos pro Rakousko je náležitě oceněn roku 1860, kdy obdrží při příležitosti slavnostního otevření Dráhy císařovny Alžběty z Vídně do Salzburgu státní vyznamenání od samotného císaře Františka Josefa I. Na základě toho zažádá o povýšení do rytířského stavu, čehož se také dočká o pouhé 2 měsíce později. Svůj erb ozdobí okřídleným kolem, symbolem železnice, která se i díky němu stala nedílnou součástí vnitrostátní dopravy v Rakousku.

Na zasloužený odpočinek odchází roku 1870. Jeden z nejvýznamnějších rakouských železničních inženýrů opustí pozemský svět v roce 1881 ve věku 74 let. Na světě po sobě zanechá kromě mnoha železničních kilometrů a 10 000 zlatých na dobročinné účely i 2 děti. Dceru Alexandrine, která se stane herečkou, a syna Georga, který bude významným rakouským statkářem, ale také antisemitským a nacionálním politikem.

Zdroj: Novanobilitas.eu; European Route of Industrial Heritage

 

Tags