photo: Wikimedia Commons, Public domain/Železniční velikáni: George Stephenson, syn negramotných rodičů, který dobyl železnici
Slyšeli jste již o příběhu jednoho negramotného chlapce, který vyrostl v nuzných poměrech průmyslové Anglie v otce železnice? Chlapce, který se vypracoval od nuly až na jednoho z nejproslulejších železničních inženýrů v dějinách. Muže, který stál za bouřlivým rozvojem železnice a starce, který nikdy nezapomněl na svůj původ?
Složité mládí
Píše se rok 1781 a v malé anglické vesničce Wylam vzdálené 21 kilometrů od Newcastlu se negramotnému důlnímu pracovníkovi Robertu Stephensonovi a jeho manželce Mabel narodil, jako 2. z celkem 6 dětí, syn George. Mladý George vyrůstal v chudých poměrech, které mu neumožňovaly studium.
Anglie v té době prochází žhavou fází průmyslové revoluce a rodící se kapitalismus je vůči chudým dělníkům neúprosný. Šestnáctihodinové pracovní směny, minimální mzdy, neexistující zdravotní pojištění, žádné dovolené. Taková je tvář monarchie, která zažívá jednu z nejdůležitějších revolucí v dějinách lidstva.
Mladý George je nucen již od útlého věku pracovat. Nejprve hlídá krávy, poté pomáhá v práci topiče svému otci, až se sám oddává této profesi. Parní stroje ho naprosto fascinují. V 17 letech se stává strojníkem a zároveň začíná docházet do večerní školy, kde se učí číst, psát a počítat.
V roce 1802 si bere za ženu Francis Hendersonovou a přesouvá se do Newcastlu. Hned o rok později se jim narodí syn Robert, který bude hrát v našem příběhu jednu velmi důležitou roli, ale nepředbíhejme. O další 2 roky později se mladým manželům narodí 2. dítě, dcera Francis. Místo rodinné radosti se však na amatérského kutila a brzdaře George hrne série katastrof.
Necelé 3 týdny po narození malá Francis umírá. Roku 1806 podlehne v té době ještě neléčitelné tuberkulóze i Georgeova manželka Francis. Na mladého talentovaného strojaře je toho příliš. Opouští Roberta, kterého posílá na školu do Newcastlu, i rodnou Anglii. Vydává se za prací do sousedního Skotska, kde se věnuje i studiu parního stroje. O pár měsíců později jej stíhá další tragédie. V dole, kde pracuje Georgeův otec, dojde k neštěstí, při němž oslepne. George se tak vrací domů, aby se o otce postaral. Stěhuje se za nimi i Georgeova svobodná sestra Eleanor, která pomáhá také s výchovou Georgeova syna Roberta.
Cesta ke slávě otevřena
Vrtkavá štěstěna se ke Stephensonovi otáčí čelem až v roce 1811, kdy se rozbije důlní čerpadlo a Stephenson se nabídne, že jej opraví. Jeho vylepšení dosáhne nevídaného úspěchu, který Georgeovi vynáší pozici vrchního strojníka v dole a zároveň zvyšuje jeho reputaci v oblasti parních pohonů. Stephensonův génius dostává prostor a historie se začíná psát.
Nyní už v oboru renomovaný George se konečně dostává k něčemu, co jej fascinuje již dlouhá léta. V roce 1804 totiž přišel britský vynálezce Richard Trevithick s něčím, co nemá ve Stephensonově době obdoby, s parní lokomotivou. George nezahálí a v roce 1814 navrhuje svou 1. opravdovou parní lokomotivu, která bude schopna utáhnout až 30 tun uhlí rychlostí 4 míle (6,44 kilometrů) za hodinu. Pojmenuje ji Blücher a jeho reputace opět roste.
V roce 1820 si bere druhou ženu, Elizabeth Hindmarshovou. Zároveň je najat ke stavbě 1. železniční dráhy bez použití zvířecí síly. Co na tom, že je tato soukromá dráha dlouhá pouhých 13 kilometrů a slouží zejména k přepravě uhlí. Je to hotová senzace. Nebylo mnoho lidí, kteří by projektu dávali valnou šanci na úspěch, který se dostavil. Stephensonova hvězda opět roste.
Mezitím, co navrhuje další lokomotivy, posílá svého syna Roberta studovat na univerzitu v Edinburghu, aby se stal inženýrem. Robert předává veškeré své poznámky svému otci, který je se zájmem studuje a rozšiřuje si tak své obzory. To utužuje jejich vztah, který povede k velmi blízké pracovní spolupráci. Roku 1823 spolu zakládají v Newcastlu společnost pro výrobu parních lokomotiv.
Stephenson dobývá železnici
Původní rozmach železnic je věcí čistě soukromou, když však britský parlament v roce 1822 schvaluje výstavbu železnice, která spojí Darlington se 24,86 mil (40 kilometrů) vzdáleným Stocktonem. Stephenson se pro tuto přelomovou stavbu spojuje s továrníkem Edwardem Peasem a se svým synem Robertem. Sami otec a syn Stephensonovi designují pro tuto dráhu lokomotivu s trefným názvem Locomotion. V roce 1825 je dráha hotova. Výsledek je opět naprosto strhující. Při premiérové jízdě vlak řízený samotným Georgem Stephensonem přepravil 80tunový náklad uhlí a mouky průměrnou rychlostí 18 mil (28 kilometrů) za hodinu a na jednom úseku dosáhla rychlosti 24,23 mil (39 kilometrů) za hodinu. K lokomotivě byl připojen první účelový osobní vůz, který na zahajovací jízdě vezl hodnostáře. Bylo to poprvé, kdy byla osobní doprava provozována na železnici s parní lokomotivou. Součástí tohoto projektu byl ještě jeden zápis do historie. Stephenson se rozhodl pro rozchod kolejnic široký 1435 mm, který byl později v celé Velké Británii i většině světa přijat za normu.
Sotva George a Robert dokončili tento projekt, byli vybráni ke stavbě železnice mezi Manchesterem a Liverpoolem, 2 průmyslovými centry tehdejší Anglie. Tu se jim podařilo postavit i přes odpor vlastníků průplavu mezi těmito městy, kteří se báli, že nedokáží železnici konkurovat. Otevírací ceremoniál proběhl v roce 1830 a zúčastnil se ho i britský ministerský předseda. Úspěch byl ohromný a zajistil Georgeovi Stephensonovi nesmrtelnost.
Rozhodující zápis do historie
Jeho největší úspěch na poli designu lokomotiv však přišel již o rok dřív. Píše se rok 1829 a Stephenson spolu se synem navrhuje lokomotivu pro svou budoucí dráhu mezi Liverpoolem a Manchesterem. Pojmenuje ji Rocket (Raketa). Stavbu trati mezi Liverpoolem a Manchesterem se kvůli jejím odpůrcům nedaří dokončit, a tak přichází rozhodující moment Stephensonova života.
Je jím závod lokomotiv u Rainhillu, v němž jeho Raketa dosahující rychlosti přes 40 kilometrů v hodině, hladce vítězí nad ostatními 4 stroji. Je rozhodnuto. Raketa se stává hrdou pýchou a jedním ze symbolů celé Británie a Stephenson „otcem železnice.“
Zbytek života stráví projektováním železnic jak v rodné Británii, tak i na evropském kontinentě. Jediné, co se mu nedaří, je zplodit další dítě. V roce 1845 umírá jeho druhá manželka Elizabeth a Stephenson se o 3 roky později žení potřetí. Tentokrát si vybírá Ellen Gregoryovou. S tou však moc dlouho na světě nepobude, neboť pouhých sedm měsíců po svatbě umírá ve věku 67 let. Na jeho práci navazuje jeho jediný syn Robert, který s otcem již výrazně spolupracoval dříve.
Tak končí příběh muže, který vyrůstal na úplném chvostu nově se formující společnosti, aby se následně stal jedním z nejdůležitějších mužů ve vývoji železnic. Muže, který nikdy nezapomněl na to, kde vyrostl a vždy se snažil finančně podporovat rodiny dělníků, které postihlo neštěstí.