photo: Město Český Krumlov / Public domain/Koněspřežná železnice
Druhý díl seriálu Železniční velikáni nás zavede na stopu geniálního chomutovského rodáka Františka Josefa Gerstnera. Muže, který stál za zrodem Českého vysokého učení technického, zpřesnil zeměpisnou polohu řady evropských měst a v první řadě stál za počátkem velké revoluce v dopravě, jednou z prvních koněspřežných železnic na evropském kontinentě
Úspěšný již od mládí
Na začátku našeho příběhu se nacházíme v roce 1756, na dveře agrární Evropy klepe průmyslová revoluce a v německy mluvícím městě Chomutov přichází na svět František Josef Gerstner. Narodí se do rodiny nikterak bohatého řemenáře Johanna Floriana Gerstnera.
V rodném Chomutově začíná navštěvovat školu, kde si oblíbí matematiku. Následně studuje na jezuitském gymnáziu, odkud se v roce 1772 přesouvá do Prahy, kde se na Karlo – Ferdinandově univerzitě zabývá studiem vyšší matematiky a astronomie. Vzhledem k chudým poměrům, ze kterých František pochází, si nemůže rodina dovolit platit jeho studium, a tak si mladý matematik začíná vydělávat doučováním a hrou na varhany v kostele sv. Kajetána na Malé Straně.
V roce 1777 úspěšně ukončuje studium, aby se o čtyři roky později odebral do Vídně, kde se věnoval pod vedením Maximiliana Hella astronomii. Zde se poprvé naplno projevuje Františkova důvtipnost. Roku 1785 totiž zveřejňuje práci, ve které opravuje zeměpisnou délku řady měst. K měření využije zatmění Slunce a jeho práce slaví úspěch. František je jmenován řádným členem Královské české společnosti nauk.
Zakladatelem předchůdkyně ČVUT
Gerstnerova hvězda začíná pomalu růst. V roce 1789 je jmenován profesorem na Karlo – Ferdinandově univerzitě, kde vyučuje vyšší matematiku. Do přednášek ovšem zahrnuje i poznatky z mechaniky a hydrauliky. Štěstí má i v osobním životě, neboť si v roce 1792 bere Gabrielu z Mayersbachu. O 4 roky později se jim narodí syn František Antonín.
Gerstnerovo jméno stále získává na významu. I díky tomu se na jeho návrh v roce 1803 pražská Inženýrská stavovská škola přetváří na Královské české stavovské technické učiliště, které je založeno dekretem císaře Františka I. Gerstner je jmenován jeho 1. ředitelem a zároveň přednáší svou oblíbenou mechaniku a hydrauliku.
Staletý problém vyřešen
Největší úkol Gerstnera však ještě čeká. Už od doby Karla IV. se uvažuje nad propojením Dunaje s Vltavou. Tento problém je sice již částečně vyřešen Schwarzenberským kanálem, ale ten slouží pouze k přepravě dřeva. Abychom demonstrovali konkrétní příklad, tak sůl přivážená do českých zemí se dostává z alpské Solné komory, kde se těží, po vodě do Lince, kde je přeložena na koňské povozy, jež ji dovezou do Českých Budějovic, aby byla následně opět přeložena na Vltavu, po které putuje dále.
Píše se rok 1807 a František Josef Gerstner je pověřen, aby vypracoval projekt na vytvoření kanálu Dunaj – Vltava. Pražský profesor ovšem přichází s překvapivými výsledky. Po důkladném průzkumu terénu vyjadřuje pochybnosti o výstavbě kanálu, neboť by se stavba průplavu velmi prodražila. Přichází ovšem s jiným řešením – vybudovat podle zkušeností z Anglie koněspřežnou železnici, jež by spojovala České Budějovice s Linzem. O profilu trasy má Gerstner jasno – musí být co možná nejpřímější a neměla by ztrácet výškové metry, které již pracně získala. To ovšem vede k nutnosti stavby řady mostů, opěrných zdí a zářezů do terénu, což by stavbu dráhy výrazně prodražilo.
Gerstnerův návrh je tak v době, kdy v Evropě zuří napoleonské války a samotné Rakousko bojuje o přežití, odložen. Světlo světa tento návrh znovu spatří až v roce 1825, kdy už se jej chopí jiný Gerstner – Františkův syn František Antonín.
Ekonomická situace v této době stále není nikterak růžová. Rakouské císařství se stále ještě vzpamatovává z šoku, které mu, stejně tak jako většině Evropy, uštědřil Napoleon. Proto je financování velkých projektů, včetně Gerstnerovy koněspřežné železnice, velmi náročné. František Antonín se snaží dodržet zásady, které projektu vštípil jeho otec – vést trasu přímo a neztrácet nabytou výšku. Není proto divu, že císařský dvůr nemůže zavírat oči před stále rostoucími náklady a rozhoduje se ke změně stavbyvedoucího. Františka Antonína nahrazuje rakouský železniční inženýr Matyáš Schönerer s prostým úkolem, dokončit trať s co možná nejnižšími náklady.
František Antonín po svém odvolání odjíždí na studijní cestu do Anglie, kde se vyrazí podívat i na Stephensonovu trať spojující Manchester s Liverpoolem. Následně odjíždí pracovat do Ruska a v roce 1838 i do Spojených států amerických, kde však o pouhé 2 roky později tragicky umírá na následky nehody.
My se však vraťme zpět do Rakouska, kde Mathias Schönerer dokončuje úspěšně svůj úkol, a tak může být vrcholné Gerstnerovo dílo uvedeno do provozu. Doprava na této trati je zahájena v srpnu roku 1832, tedy 25 let od doby, kdy František Josef Gerstner poprvé přednesl svůj návrh na spojení Linze s Českými Budějovicemi po kolejích. Jedna z prvních evropských koněspřežných železnic měří 128 kilometrů a jízda po ní trvá pouhých čtrnáct hodin. Parní provoz koňské povozy na této trati nahradí až za více než 40 let.
Zahájení koněspřežného provozu na této trati se však František Josef Gerstner nedožije. Autor řady vědeckých publikací umírá na konci června roku 1832 u své dcery v Mladějově. Tak končí život člověka, jehož příběh je shrnut na místě jeho posledního odpočinku: “Jako mladík pozoroval hvězdy na nekonečném nebi, jako muž stanovil vodám přesné zákony a podpořil lidské umění silami přírodními, jako stařec, proslavený mnohou slávou, odešel ke hvězdám."
Zdroj: Techmania, Česká televize