Železniční velikáni: Brunel. Šílený génius, co vykopal tunel a přepsal dějiny

Nahlédněte do fascinujícího života Isambarda Kingdom Brunela, inženýra, který změnil Velkou Británii stavbou prvního tunelu pod Temží a slavné železnice mezi Londýnem a Bristolem. Jeho ambice ale sahaly mnohem dál—plánoval propojit Londýn s New Yorkem po souši i vodě. Příběh o odhodlání, inovacích a nezdolné vůli, která překonala i ty nejtěžší překážky.

Píše se rok 1806 a my se nacházíme ve městě Portsmouth na jihu Anglie. Právě v tomto přístavním městě se narodí významnému inženýrovi francouzského původu Marcu Brunelovi a jeho manželce Sophii chlapec, který dostane jméno Isambard, jak uvádí server networkrail.com.

Velká Británie, jíž je Anglie součástí, stojí v této době v řadách protinapoleonské koalice usilující o svržení francouzského císaře, který už po několik let svádí jednu úspěšnou bitvu za druhou a vcelku rychle si podrobuje celou kontinentální Evropu.  Velká Británie bude na boj s „uzurpátorem” vynakládat nemalé finanční prostředky, díky čemuž bude ovšem nejvýznamnějším Napoleonovým soupeřem. Ten z ní bude mít takový respekt, že se ji ani nepokusí vojensky napadnout. Velká Británie nakonec spolu se svými spojenci Napoleona několikrát porazí. Poslední hřebíček zatlučou spojenci do francouzské rakve o 9 let později ve slavné bitvě u Waterloo.

Války s Francií nebudou jediným význačným výdajem, který trápí královskou pokladnu. V roce 1806 je to již 41 let od té doby, co geniální James Watt sestrojil parní motor, který doslova otočí chod dějin, neboť spustí revoluci, kterou historici později nazvou, a to vcelku logicky, průmyslovou. Na řadě míst v Anglii budou vznikat industriální továrny, které spolu ruku v ruce ponesou významný příliv obyvatel do měst především na severu Anglie, která se budou významně rozšiřovat. Jedná se o dobu, která kromě mnoha úskalí přináší i nespočet příležitostí, o nichž se relativně prostým lidem po dlouhá staletí nemohlo ani zdát.

My se ale nyní vraťme zpátky za Isambardem, který bude svými rodiči vyslán do přístavního města Hove na internátní školu, vyplývá ze serveru Worldhistory. Především jeho otec si jakožto inženýr bude uvědomovat příležitosti, jež se před jeho synem mohou otevřít, a tak na Isambardově vzdělání rozhodně nebude šetřit.

Po dokončení studií v Hove se vydá roku 1820 do Francie, kde bude navštěvovat školy nejprve v Caen a následně i v Paříži. Po této zkušenosti se vyučí u slavného hodináře Louise Bregueta. Po dokončení všech studií se roku 1822 Isambard vrací zpět do rodné Anglie. Po návratu bude pracovat jako praktikant v proslulé dílně Henryho Maudslaye v Londýně. Zde se Isambard osvědčí jako velmi schopný kreslíř a matematik. Zároveň zde nalezne zalíbení v architektuře. Navíc se stále více a více bude zapojovat do otcových inženýrských projektů, zejména pak do stavby tunelu pod řekou Temží v Londýně.

Londýn bude stále více trápit nedostatek cest umožňujících přejetí mezi břehy jeho hlavní tepny, řeky Temže. Ukáže se jako zcela nezbytné vybudovat další trasu, která ji přetne. Tato trasa ovšem nemá vést nad slavnou řekou, ale pod ní. Nelehkým úkolem bude pověřen Marc Brunel, který do projektu značnou měrou zapojí i svého syna Isambarda.  Na ambiciózním projektu se začne pracovat v roce 1824. Naneštěstí jej bude provázet řada neblahých událostí včetně několika zatopení tunelu. Isambard, který bude na projektu pracovat jako samostatný inženýr, utrpí během prací na tunelu několik zranění.

Z nich nejzávažnější přijde v roce 1827, kdy Isambard spadne do nezakryté vodní nádrže a před utonutím ho zachrání pracující dělníci. Velkolepý tunel, který Isambardovi přinese nespočet zkušeností a mezi odbornou veřejností proslaví jeho jméno, bude slavnostně otevřen v roce 1843.

Londýnský tunel nebude jediným projektem, jímž se bude Isambard v této době zabývat. Poté, co se setká s úspěchem jím navržený železniční most přes řeku Avon v Cliftonu, bude požádán, aby navrhl železniční spojení mezi městy Bristol a Londýn.  Isambard přijde s ambiciózním projektem 116 mil (187 km) dlouhé trati, která si na dobové poměry bude až neobvykle hrát se sklonem tak, aby byl co možná nejmenší. To má umožnit vyšší rychlosti.

Projekt bude odsouhlasen a roku 1836 budou práce zahájeny. Trať, která bude stavěna se širokým rozchodem 2 134 mm, se ale prodraží především kvůli výstavbě mnoha mostních objektů a tunelů, které souvisí se snahou vést trať co možná nejvíce vodorovně či v co možná nejmenším sklonu. Z mnoha staveb, které budou na této trati postaveny, jmenujme alespoň Wharncliffský viadukt, Maidenheadský most či Box Tunnel. Rozpočet projektu bude překročen. Navzdory tomu se Isambard udrží v čele projektu až do jeho konce i přes snahy části akcionářů jej odvolat. Trať bude otvírána na etapy mezi lety 1838 až 1841.

Roku 1836 se Isambard ožení s Mary Elizabeth Horsleyovou, která bude stát po jeho boku
až do Isambardovy smrti. Ta pochází z umělecky laděné rodiny skladatele a varhaníka Williama Horsleyho. Budou spolu mít celkem 3 děti. Dceru Florence Mary a syny Isambarda a Henryho Marca, který půjde v otcových šlépějích a stane se též úspěšným inženýrem.

Pro velký úspěch železniční trati Londýn-Bristol bude Isambard jmenován hlavním inženýrem společnosti Great Western Railway. Nenechá to na sebe dlouho čekat a Isambard přijde s novým projektem. Spojit Londýn s New Yorkem po železnici a moři. Ke spojení se má využít již existující železnice Lonndýn-Bristol, odkud by následně byli cestující převezeni lodí do New Yorku. Projekt se setká u akcionářů s kladnou odezvou, dokonce pro něj bude vytvořena samostatná společnost Great Western Steamship Company. Podle vlastního projektu nechá Isambard postavit pro ambiciózní projekt největší parník své doby.

O moc více toho velmi aktivní kuřák Isambard Brunel již nestihne. Jeho zdravotní stav se bude již delší dobu kontinuálně zhoršovat, a tak bude jen logickým vyústěním, když jej na palubě lodi zastihne mrtvice. Isambard bude sice převezen zpět do svého domu na Duke Street 18
  v Londýně, ale víc pro něj nikdo udělat již nestihne. Svévolný inženýr zemře doma 15. září 1859 ve věku 53 let. Pohřben bude v rodinné hrobce na hřbitově Kensal Green v Londýně.

Na portálech na obou koncích Královského Albertova mostu u Plymouthu, který sám Isambard navrhl, ale jeho otevření se o několik měsíců nedožil, se rychle objevily památníky, včetně nápisu "I K Brunel 1859". Tento památník je na mostě k vidění dodnes.

Zdroj: Worldhistory; Networkrail