Železniční (r)evoluce v Austrálii: Před 170 lety dřeli trestanci, dnes řídí vlaky umělá inteligence

Železnice v Austrálii začíná vznikat v období britské koloniální nadvlády. Dnes se stále vypořádává s jejím dědictvím. Nákladní železniční doprava zůstává i nadále klíčem pro ekonomický rozvoj Austrálie.

Příchod Britů

První lidé přicházejí na australský kontinent před více než 40 000 lety z jihovýchodní Asie. Do roku asi 20 000 př. n. l. se domorodci rozšíří po celém kontinentu a osídlí i nedaleký ostrov Tasmánie. Australský kontinent bude v době příchodu Evropanů obývat asi 250 kmenů, z nichž každý bude mít svůj vlastní jazyk. Většina z nich ovšem již zanikla. V době příchodu Evropanů bude Austrálii obývat asi 750 000 domorodců. Většina domorodců se živí jako lovci a sběrači, některé kmeny však vyvinou alespoň jednoduché zemědělství. Na počátku 17. století dorazí k australským břehům nizozemští a po nich i španělští mořeplavci.

Průlom ve znalosti Austrálie bude znamenat až rok 1770, kdy východní část jejího pobřeží detailně zmapuje expedice britského námořníka Jamese Cooka. Ten následně východní pobřeží Austrálie prohlašuje za britské území. V roce 1788 připlouvá do Austrálie britský kapitán Arthur Phillip, který s sebou přiveze asi 800 zločinců. Ti zakládají na východním pobřeží trestaneckou kolonii, kterou pojmenují Sydney. V následujících letech Briti pomalu osidlují i další části Austrálie. Zlom přichází přibližně v polovině 19. století, kdy je na několika místech v Austrálii nalezeno zlato. To vede k rychlému přílivu obyvatel nejen z Británie, ale i z Číny. Domorodé obyvatelstvo je masakrováno a jeho počty se rychle snižují.

Nezávislá Austrálie

V roce 1901 je země sjednocena pod názvem Australské společenství a následně získává status dominia. De facto se tím vymaňuje z britské koloniální nadvlády. Britského krále (pozn.: respektive královnu) bude ale uznávat jako hlavu státu i nadále.  V roce 1911 je založeno nové hlavní město země Canberra. Během 1. světové války budou stovky tisíc australských vojáků bojovat po boku Britů především proti Osmanské říši. Během 2. světové války bude Austrálie bojovat jak proti Německu a Itálii v Evropě, tak i proti Japoncům v Pacifiku.  V roce 1948 zahajuje Austrálie program na podporu imigrace z Evropy. Během následujících 30 let přijdou asi 2 miliony lidí zejména z Velké Británie, Německa, Itálie a Řecka.

Austrálie bude aktivní i ve velkých konfliktech 2. poloviny 20. století. Své jednotky pošle na pomoc Jihokorejcům během korejské války i Jižnímu Vietnamu během vietnamské války. Od roku 1973 se zvyšuje počet asijských imigrantů směřujících do Austrálie. V roce 1999 proběhne v Austrálii referendum s cílem přeměnit zemi na republiku. To bude však zamítnuto, a tak Austrálie bude i nadále uznávat jako hlavu státu britskou královnu. V roce 2008 se australská vláda oficiálně omlouvá za křivdy spáchané bělochy na domorodém obyvatelstvu. Ve 21. století se země bude podílet na několika mírových misích na okolních ostrovech.  Dnes je Austrálie velmi rozvinutou demokratickou zemí s tržním hospodářstvím.

Začalo to v Melbourne

Železniční historie Austrálie se začíná psát již v roce 1831, kdy je uvedena do provozu nejstarší železniční trať v zemi. Jedná se o krátkou soukromou trať v Newcastlu ve státu Nový Jižní Wales, která má sloužit pro obsluhu tamního uhelného dolu. Vozíky budou poháněny primitivními parními stroji, lidskou silou a gravitací. Ačkoli je to pouze první vlaštovka, další budou brzy následovat. Pro potřebu obsluhy dalších dolů budou rychle vznikat další krátké tratě založené na tomto principu. První tratě, na níž bude skutečně vozy tahat parní lokomotiva, se Austrálie dočká v roce 1854. Bude se jednat o asi 4 km dlouhou trať ve městě Melbourne.

O výstavbě této trati, která spojí přístav s centrem města Melbourne, se začne mluvit již od roku 1851. Tato myšlenka velmi zaujme starostu Melbourne, který si od výstavby této krátké železniční tratě bude slibovat výrazné usnadnění a urychlení transportu zboží a osob mezi městem a přístavem. Melbourne založí společnost Melbourne and Hobson’s Bay Railway Company, do níž mohou vstoupit jako akcionáři i občané města. Úkolem této společnosti je naprojektovat a postavit zmíněnou železniční trať. Stavební práce na trati jsou zahájeny v roce 1852. Technickou pomoc poskytnou Melbourne Briti. Pro zajištění provozu na této trati jsou objednány lokomotivy od britské společnosti Robert Stephenson and Company.

Spoluvlastníkem zmíněné společnosti pro výrobu lokomotiv je syn „otce železnice“ George Stephensona. Práce na trati však budou postupovat neočekávaně rychle, což způsobí, že Stephenson nestihne lokomotivy dodat včas. Urychlenou výrobou lokomotiv je tak pověřena melbournská společnost Robertson, Martin and Smith Engineering Works. Ta díky usilovné práci stihne potřebnou lokomotivu včas vyrobit. Bude se jednat o první parní lokomotivu vyrobenou na jižní polokouli. Stephensonovy lokomotivy jsou dodány v roce 1855, tedy rok po slavnostním otevření tratě. Zmíněnou 4 km dlouhou trasu urazí vlak za 10 minut. Tato trať bude ve 20. století přestavěna na tramvajovou a v provozu zůstane i ve 21. století.

Budujeme tratě, ne síť

Podobné lokální tratě jako ta v Melbourne budou záhy vznikat i v dalších významných australských přístavních městech. Další tratě budou stavěny pro potřeby obsluhování zlatých, uhelných, lithiových a dalších dolů. Tyto tratě budou doly spojovat s přístavy, z nichž budou vytěžené suroviny transportovány dále po moři. Ačkoli značná část z těchto tratí skončí neúspěchem a krachem dané soukromé společnosti, budou železnice spojující naleziště nerostných surovin s přístavy klíčem pro růst britského výnosu z kolonie a s tím spojený rychlý rozvoj australské ekonomiky. Zkrachovalé tratě bude obvykle přebírat do správy stát, na jehož území se daná trať nachází (pozn.: myšleno jeden ze států, z nichž se Austrálie skládá).

Jak již bylo zmíněno, zpočátku vznikají v Austrálii spíše jednotlivé železniční tratě než nějaká ucelená železniční síť. To povede k celé řadě neduhů, se kterými se Austrálie bude muset později vypořádat.  Hlavním problémem bude nejednotnost rozchodů, která bude bránit propojování jednotlivých tratí. Australské železnici budou v 19. století dominovat 3 rozchody: úzký rozchod 1 067 mm používaný především v Queenslandu a na Tasmánii, klasický rozchod 1 435 mm používaný v Západní Austrálii, Jižní Austrálii a Novém Jižním Walesu a široký rozchod 1 600 mm používaný ve státě Victoria.

Podél větších železnic začínají vznikat osady, což vede k osidlování dosud neobydlených částí Austrálie (pozn.: bohužel vede výstavba železnice i ke stále většímu utlačování domorodých obyvatel). Stěhování obyvatel do neobydlených oblastí podél tratí podpoří ekonomický růst Austrálie. Jak již bylo zmíněno, v Austrálii vznikají v 19. století tratě jako soukromé, popřípadě obecní iniciativy. Značná část z nich ovšem zkrachuje, což vede jednotlivé australské státy k převzetí kontroly nad danými tratěmi. Postupně se tak železnice v Austrálii ocitají pod kontrolou jednotlivých australských států, popřípadě velkých soukromých společností. Železnice se nicméně rychle rozšiřuje ve všech 6 australských státech včetně ostrova Tasmánie. 

Problém nejednotného rozchodu

S rozšiřováním australské železniční sítě bude stále patrnější problém, který způsobuje nejednotnost železničních rozchodů. Vzhledem o odtažitosti australské federální vlády od výstavby železniční sítě se zdá být tento problém dlouho neřešitelný, a tak nezbývá než budovat překladiště zboží či paralelní koleje s odlišným rozchodem. Naděje na změnu přichází na přelomu 19. a 20. století, kdy se australská federální vláda rozhoduje alespoň částečně vstoupit do železničního odvětví. Nebude sice moci přímo vykupovat železnice od jednotlivých států, ale finančně se bude moci podílet na rozšiřování a modernizaci železniční sítě včetně přerozchodování vybraných železničních tratí. 

Další krok ke zlepšení stávající železniční situace přichází v roce 1910. Australská federální vláda se ve spolupráci s jednotlivými státy rozhoduje, že je potřeba přestavět australskou železniční síť na jednotný rozchod 1 435 mm. V následujících desetiletích vznikne celá řada plánů na realizaci této přeměny. Tyto projekty však postupně zkrachují kvůli ohromným nákladům. Plány budou totiž počítat s přerozchodováním takřka všech železničních tratí v Austrálii, což s sebou ponese enormní náklady. Vzhledem k tomu, že se bude počítat i s přerozchodováním tratí malého významu, nebude tomuto projektu po dlouhé roky vycházet ekonomika vstříc, což povede k jeho opětovnému odložení.

Transaustralská železnice

Jedním z nejvýznamnějších australských železničních projektů 20. století je vybudování Transaustralské železnice. Plány na výstavbu této 1 653 km dlouhé trati s klasickým rozchodem 1 435 mm jsou zahájeny v roce 1912. Jedná se o první železniční projekt zcela iniciovaný i financovaný australskou federální vládou. Plánem je využít již některé existující tratě a spojit je úseky novými. V původním plánu má trať vést z přístavu Port Augusta do města Kalgoorlie, kde má navázat na již existující úzkorozchodnou trať mezi Kalgoorlie a Perthem, který se nachází na západním pobřeží Austrálie. Tato část je dokončena v roce 1917. Na výstavbě trati bude pracovat více než 3 400 lidí.

Následně je trať prodloužena až do Sydney na východním pobřeží Austrálie. V části mezi Sydney a Port Augustou bude trať využívat již existující úzkorozchodné úseky. Trať povede přes státy Západní Austrálie, Jižní Austrálie a Nový Jižní Wales a výrazně urychlí a zefektivní obchod mezi těmito státy.  Trať se stane klíčem pro další ekonomický růst země. Budou podél ní vznikat nové obce, což povede k rozvoji i vnitrozemní části Austrálie. Sjednocení rozchodu se trať mezi Perthem a Sydney v celé své délce 4 352 km dočká v roce 1970. Trať je vcelku logicky používána především pro nákladní dopravu, ale v některých úsecích se pohybují i osobní vlaky.

Privatizace

Australská železnice nebude vážněji poškozena 2. světovou válkou. Místo napravování poválečných škod se tak Austrálie bude moci ve 2. polovině 20. století soustředit především na přerozchodování páteřních tratí a na jejich elektrifikaci. Poté co je v roce 1995 železniční trať mezi Adelaide a Melbourne přestavěna na standardní rozchod, může Austrálie říci, že má všechna svá významná města napojena na železniční síť o jednotném rozchodu. S přerozchodováním méně významných tratí však Austrálie ani nadále nechvátá. Vždyť ještě v roce 2022 bude v Austrálii asi 12 000 km úzkorozchodných železnic a 2 600 km širokorozchodných železnic. Celková délka železnic s rozchodem 1 435 mm činí 18 000 km.

V 90. letech 20. století se Austrálie rozhoduje svou železniční síť privatizovat. Prodány jsou některé železniční tratě, ale většina zůstává ve vlastnictví jednotlivých států. Federální vláda pak zřizuje společnost. National Rail Corporation, která bude spravovat tratě, u kterých stát vyhodnotí, že mají strategický význam, a tak si je ponechá ve svém vlastnictví. I dnes slouží australská železnice vzhledem k nízké hustotě osídlení země a obrovským přepravním vzdálenostem především pro potřeby nákladní dopravy. Pro osobní přepravu slouží železnice především na jihovýchodě země. Zatímco nákladní dopravci jsou obvykle soukromé společnosti, osobní dopravu spíše provozují soukromé společnosti.

Plán železnice budoucnosti

Dnes Austrálie disponuje celkem asi 36 000 km železničních tratí. V roce 2023 přichází Austrálie s plánem, podle něhož chce v následujících 5 letech investovat do železnice 70 miliard australských dolarů (pozn.: asi 950 miliard korun). Součástí těchto investic je projekt modernizace příměstské dopravy v největším australském městě Sydney. Jeho součástí je plná automatizace systému. Dokončení se dočká v roce 2024 a jeho kapacita se navýší o 60 %. Podobný projekt by měl být dokončen do roku 2035 i ve druhém největším městě země Melbourne.

Dalším významným projektem, který je součástí tohoto plánu, je modernizace nákladního koridoru mezi Brisbane a Sydney. Tento koridor má vést přes státy Queensland, Nový Jižní Wales a Victorii. Celková délka koridoru má dosahovat 1 600 km, přičemž má být vybudováno 600 km nových tratí. Zbytek se má skládat z již existujících úseků, které budou modernizovány. Dokončení by se měl projekt dočkat v roce 2027. Jeho hlavním cílem je propojit rychle se rozvíjející venkovské průmyslové oblasti s přístavními a logistickými centry Melbourne a Brisbane. Stále častěji se v diskusích objevuje výstavba vysokorychlostní tratě mezi Brisbane, Sydney, Canberrou a Melbourne. Její realizace však zůstává alespoň prozatím stále otázkou.