Železniční (r)evoluce: Mexiko drtí drogové kartely. Spasí zemi obří stavební mašinérie?

photo: Wikimedia Commons/ Public Domain/Železniční dějiny Mexika se začínají psát v 19. století

Navzdory pomalému vzestupu se i díky zásluze mexického diktátora Díaze mexická železniční síť rozvinula v jednu z největších na světě. Dnes mexické železnici jednoznačně dominuje nákladní doprava. V poslední době však vznikají projekty, které by mohly tento stav změnit.

Říše Mayů a Aztéků

Osídlení území dnešního Mexika lidmi se datuje do hlubokého pravěku. V 1. tisíciletí př. n. l. se na území Mexika rozmáhají Mayové, kteří oblast postupně ovládnouJejich říše bude velmi vyspělá. Asi ve 14. století se v Mexiku usazují Aztékové a nedlouho poté se stávají dominantní silou v oblasti. V roce 1517 připlouvají k mexickým břehům španělští mořeplavci. Ti se stávají prvními Evropany, kteří vstoupí na mexické území, ale po několika ozbrojených střetech s domorodci se stahují. O 2 roky později připlouvá do Mexika španělský conquistador Hernán Cortés s několika stovkami vojáků. V roce 1521 jeho muži ovládnou hlavní aztécké město Tenochtitlán a potažmo celou Aztéckou říši.

Mezi lety 1521 a 1820 je Mexiko součástí španělské koloniální říše. V roce 1810 vypukne mexická válka za nezávislost, která skutečně končí nabytím nezávislosti na Španělsku. Mexiko se stává republikou a svou nezávislost uhájí navzdory pokusům Španělů o to jej znovu ovládnout. Mezi lety 1846 a 1848 povede Mexiko válku se sousedními Spojenými státy americkými. Ta skončí porážkou Mexika a ztrátou rozsáhlých území na severu země. Mezi lety 1861 a 1867 Mexiko pozastavuje splácení zahraničních dluhů, což vede k vojenskému zásahu Francie, jehož výsledkem je dosazení rakouského arcivévody Maxmiliána do čela země.

Mexická revoluce

Po nátlaku USA se však Francie stahuje, k moci v zemi se opět dostávají Mexičani. V roce 1876 se moci v zemi chopí armádní důstojník Porfirio Díaz. Tomu se podaří po letech války a nepokojů Mexiko ekonomicky stabilizovat, ale cenou za to budou silná represivní opatření vůči jakékoli politické opozici. Dojde dokonce ke změně mexické ústavy. Je zrušeno ustanovení umožňující pouze 2 volební období v pozici prezidenta země. Díaz bude zvolen prezidentem celkem sedmkrát. Zejména pozdější volby budou provázeny rozsáhlými machinacemi. Země bude ekonomicky prosperovat a Díaz se bude těšit podpoře především konzervativních mexických elit. Na počátku 20. století začne sílit odpor části Mexičanů proti Díazovi.

Ten vyvrcholí v roce 1910, kdy vypukne v Mexiku občanská válka, která vejde do historie pod názvem Mexická revoluce. V ní přijde o život asi 900 000 lidí, přičemž v roce 1910 v Mexiku žije asi 15 milionů lidí. Dalších asi 900 000 lidí emigruje do USA. Výsledkem války je nicméně svržení autoritářského režimu a opětovné nastolení republiky. Ve 2. světové válce bude Mexiko bojovat proti silám Osy, především pak proti Japonsku v Pacifiku. Velký rozmach Mexika přichází po roce 1976, kdy země objevuje rozsáhlé pobřežní naleziště ropy. Dnes Mexiko sužuje boj s drogovými kartely, jimž země vyhlásila v roce 2006 válku. Mexiko je relativně demokratickou zemí s tržním hospodářstvím, ve kterém však hraje stát významnou roli. 

Železniční dějiny Mexika: Pomalý start

Železniční dějiny Mexika se začínají psát v roce 1837, kdy mexický prezident Anastacio Bustamante udělí někdejšímu ministru financí Franciscu Arriagovi koncesi na výstavbu asi 400 km železniční trati mezi hlavním městem země Ciudad de México a přístavním městem Veracruz na pobřeží Mexického zálivu. Vzhledem k finančním problémům se však tuto trať Franciscu Arriagovi postavit nepodaří. O mnoho úspěšnější nebude ani pokus Dona Antonia Escandóna, který koncesi na výstavbu této trati získá v roce 1857. Jeho snahy však zhatí nestabilita a nedostatek financí spojený s francouzskou invazí do Mexika v roce 1861.

O něco úspěšnější bude pokus rakouského arcivévody Maxmiliána, kterého do čela Mexika dosadí Francouzi. Ten založí Imperiální mexickou železniční společnost, která bude pověřena výstavbou zmíněné trati Ciudad de México – Veracruz. Výstavba této trati je pro zemi přitom velmi důležitá. Umožní totiž propojit hlavní město země s klíčovým přístavem Veracruz, který je pro mexické zboží branou na velmi důležitý evropský a částečně i americký trh. Zkrácení jízdní doby mezi hlavním městem, v jehož okolí se nachází nespočet významných továren, z několika dní na pouhé hodiny, je klíčem pro rozvoj ekonomiky země. Výstavba tratí, které na tuto trať napojí i zemědělské oblasti a naleziště nerostných surovin, je dalším krokem.

Dokončení se tato trať ovšem dočká až po Maxmiliánově pádu. Konkrétně v roce 1873, kdy ji slavnostně otevře mexický prezident Sebastián Lerdo de Tejada. Vzledem k tomu, že se v mezičase dokončí i některé další železniční tratě, které jsou zpravidla návazné na zmíněnou železniční trať, disponuje mexická železniční síť v roce 1873 asi 570 km železničních tratí. To, že se nejedná o nejrychlejší progres, potvrzuje i fakt, že sousední Spojené státy americké, které s výstavou železniční sítě začínaly v podobné době jako Mexiko, disponují více než 70 000 km železničních tratí.

Díazova éra

Navzdory pomalému rozvoji se mexická železnice stane poměrně rychle klíčem pro mexický ekonomický vzestup za vlády prezidenta Díaze. Výstavba železničních tratí významně spojujících námořní přístavy s továrnami, nalezišti nerostných surovin i zemědělskými oblastmi, výrazně urychlí transport zboží a tím zvýší zisky země z mezinárodního obchodu. Významná bude železnice i pro osidlování odlehlejších oblastí, jelikož právě podél ní budou v doposud takřka neobydlených oblastech vznikat nové obce. Vláda prezidenta Díaze si rovněž bude uvědomovat strategický a vojenský význam železnice. Ta totiž umožní rychlejší komunikaci s odlehlými oblastmi, což povede ke zvýšení kontroly centrální vlády nad celou zemí.

Když se v roce 1876 chopí v Mexiku moci někdejší armádní důstojník Porfirio Díaz, disponuje země necelým 1 000 km železničních tratí. Za jeho vlády se do roku 1910 mexická železniční síť rozšíří na 19 280 km. Na železnici jsou napojeny nejen všechny významné těžební a zemědělské oblasti, ale i většina velkých měst, což povede k výraznému nárůstu osobní dopravy na železnici. Na železniční síť jsou napojena i města na americko-mexických hranicích včetně měst Ciudad Juárez a Nuevo Laredo. To umožní provozování přeshraničních nákladních vlaků mezi Mexikem a Spojenými státy. S výstavbou železnic budou Mexiku ve velkém finančně i technologicky pomáhat Francouzi, Američané a Briti.

V roce 1901 vydává Díaz rozhodnutí, na jehož základě je jako standard v zemi přijat rozchod 1 435 mm a všechny tratě, které jej nemají, na něj musí být přestavěny. Tento rozchod je zvolen pragmaticky kvůli usnadnění mezinárodní nákladní dopravy do sousedních Spojených států, které tímto rozchodem rovněž disponují. Část železničních tratí v Mexiku je v té době vlastněna soukromými společnostmi, které dříve financovaly jejich vznik. To se ovšem příliš nehodí Díazovu autoritářskému režimu, který se tak rozhodne zahájit kampaň, jejímž výsledkem má být nacionalizace železničních tratí. Jeho snahy ovšem zastaví občanská válka, která povede k jeho svržení. Navzdory tomu je železniční síť mezi lety 1929 a 1937 stejně znárodněna.

Nacionalizace mexické železnice

Během zmíněné občanské války se naplno projeví význam železnice, jelikož bude hrát klíčovou roli pro přesuny armád i vojenské techniky obou znepřátelených stran. Kvůli tomu však bude železnice čelit četným útokům a sabotážím, což povede k úplnému zničení asi 40 % tratí a 60 % vozidel, jimiž země před válkou disponovala. Po konci války jsou téměř okamžitě zahájeny práce na rekonstrukci mexické železniční sítě. I nová vláda si totiž bude uvědomovat její ekonomický význam. Rekonstrukce je zároveň spojena s modernizací a změnou rozchodu u tratí, které ještě nedisponují klasickým rozchodem 1 435 mm, který byl již prezidentem Díazem přijat za standard.

Jak již bylo zmíněno dříve, v roce 1937 je dokončen proces znárodnění velké části mexické železniční sítě. Ta spadne pod správu státní společnosti Ferrocarriles Nacionales de México (pozn.: Mexické železnice). Od roku 1937 až do 60. let 20. století bude mexická železniční síť spíše udržována. Rozhodně zde nemůžeme mluvit o jejím velkém aktivním rozvíjení. V roce 1964 disponuje mexická železniční síť 23 610 km železničních tratí, z nichž 16 589 km patří státní společnosti Ferrocarriles Nacionales de México. Železnici v té době bezesporu dominuje nákladní doprava, což je způsobeno tím, že velká část cestujících se přesune z železnice na silnici, které nemůže železnice v aktuální podobě rychlostně konkurovat.

Privatizace mexické železnice

Vzhledem ke stále se zhoršující situaci železnice v zemi rozhoduje mexická vláda o privatizaci mexické železnice. V roce 1991 přijímá Mexiko zákon, který umožňuje udělit koncesi na provoz a využívání mexické národní železniční sítě třetí straně. To znamená, že železniční tratě zůstanou i nadále ve státním vlastnictví, ale starat se o ně bude koncesionář, který na nich bude rovněž provozovat nákladní dopravu. Koncese jsou obvykle udíleny po jednotlivých tratích, takže se mexická železniční síť rozděluje mezi celou řadu soukromých společností. V roce 1997 přestává společnost Ferrocarriles Nacionales de México zcela provozovat osobní dopravu a v roce 2001 je rozhodnuto o její likvidaci.

V roce 2006 se Mexiko vrací k myšlence obnovení osobní železniční dopravy. Navržena je výstavba vysokorychlostní železnice, která by spojila hlavní město země Ciudad de México s více než 500 km vzdáleným městem Guadalajara. Vlaky na této trati by měly dosahovat rychlosti až 300 km/h, což by mělo umožnit zkrátit jízdní dobu mezi těmito dvěma městy na pouhé 2 hodiny. Vzhledem k problémům s financováním však projekt skončí v šuplíku. Úspěšnější bude snaha prezidenta Enrique Peña Nieta, který se zasadí o obnovu vybraných meziměstských vlakových spojů. Mezi ně bude patřit i vlak Ciudad de México – Toluca, který se obnovení provozu dočká v roce 2023.

Součástí této snahy je projekt Tren Maya (pozn.: Mayský vlak), který má především podpořit turismus. Výstavba této trati, která by propojila významná mayská místa na poloostrově Yucatan, je zahájena v roce 2020. Vlak začíná na mezinárodním letišti v Cancúnu a dvěma různými trasami vede až na jihozápad do města Palenque. Otevření se tato 1 554 km dlouhá trať dočká roku 2024. Vlaky na ní budou dosahovat rychlosti až 160 km/h. V roce 2020 je navržena výstavba 210 km dlouhé trati Ciudad de México – Querétaro Vlaky by na ní mohly dosahovat rychlosti až 300 km/h. S výstavbou měla Mexiku pomáhat Čína,ale Mexiko od dohody nakonec odstoupilo.

Mexiko: Moderní projekty

Dnes Mexiko disponuje více než 23 000 km železničních tratí. Vzhledem k tomu, že mexické železnici i dnes jasně dominuje nákladní doprava, zůstává naprostá většina mexické železniční sítě neelektrifikovaná.  V posledních letech stále výrazněji v Mexiku rezonuje téma obnovy dálkové železniční osobní dopravy. Cílem Mexika je obnovit dálkovou železniční dopravu na více než 3 000 km železničních tratí. Aktuálně nejvýznamnějším projektem je spojení hlavního města Ciudad de México s Pachuou. Tato elektrifikovaná 57 km dlouhá trať je již ve výstavbě a vlaky na ní budou dosahovat rychlosti až 120 km/h. Doba jízdy by měla dosáhnout 75 minut.

Dalším významným projektem je trať Ciudad de México – Querétaro, o které již byla řeč. Od vysokorychlostního řešení se již upustilo a na stole je nyní jiná varianta. Práce na této trati byly rovněž zahájeny. Délka trati by nakonec měla být 226 km, což je o něco více, než počítaly původní plány. Vlaky na ní budou dosahovat rychlosti až 200 km/h. Doba jízdy by měla mezi oběma městy činit asi 2 hodiny. I tato trať má být elektrifikována.  Očekává se, že projekt vytvoří až 80 000 nových pracovních míst. Další fáze programu, která má být zahájena v roce 2026, má přinést osobní železniční spojení do San Luis Potosí, Guadalajary a na pobřeží Tichého oceánu. Železnici v Mexiku se tak možná skutečně blýská na lepší zítřky. Uvidíme.