_2.jpg)
photo: Wikimedia Commons, CC 3.0/Památník v místě železniční nehody u Spálova dne 25. srpna 1990
Vzpomínka na tragédii ze srpna 1990 stále mrazí. Osobní motorák se čelně srazil s nákladním vlakem u Spálova a oheň zachvátil vozy. Někteří cestující přežili jen díky náhodě.
Letní srpnový den, kdy slunce pálilo a lidé vyrazili na výlety. Vlak, který jel od Železného Brodu na Tanvald a Liberec, byl jen zčásti zaplněný. Ve dvou vozech bylo asi padesát cestujících. V tu samou chvíli, 25. srpna 1990 krátce po poledni, se na mostě nad řekou Kamenicí u Spálova osobní motorák narazil čelně do manipulačního nákladního vlaku a z ticha krajiny se stalo peklo. Nehoda si vyžádala čtrnáct mrtvých a třicet dva zraněných, které si letos připomínáme.
Srážka vlaků u Spálova: Ocelové peklo
Oba strojvedoucí si uvědomili přibližující se hrozbu až ve chvíli, kdy mezi soupravami zbývalo sotva sto metrů. Motorák přejel most a v následujícím oblouku narazil. První motorový vůz byl zcela zdemolovaný, odmrštěný zpět na most. Korunu zkáze nasadil však až oheň. Požár, pravděpodobně vzniklý následkem elektrického zkratu, zapálil nádrž motoráku. Kovová konstrukce mostu vytvořila jakousi káď, do které natekla hořící nafta. Díky tomu se oheň šířil obrovskou rychlostí a Někteří lidé skočili do říčky, jiní se pokoušeli skrýt pod vozidlem, mnohé oběti bylo později možné identifikovat jen podle zubů. „Někteří zranění vylézali z vlaku a padali pod něj, kde uhořeli, nemohli jsme jim pomoci,“ popsal jeden z pamětníků a záchranářů.
I město Semily nezapomnělo na tragédii, která před lety otřásla celým regionem. Pod připomínkovým příspěvkem na Facebooku se strhla lavina komentářů plných bolesti, náhody i mrazivých vzpomínek. „U vody jsme se zakecali se slečnama a polední vlak na Bozkov nám vzal dráhu. O chvíli později už kolem koupaliště jezdila jedna sanitka za druhou. V neděli jsme se pak šli podívat na ohořelá torza vlaků. Strašný pocit… Těm holkám vděčíme za život. Kdybychom vlak stihli, kdo ví, jak by to dopadlo,“ vzpomíná jeden z diskutujících. A podobných svědectví, ze kterých běhá mráz po zádech, je víc. „Děsivý masakr. Rodinka nastoupila na Spálově a za pár minut přišlo neštěstí. Byli i tací, kteří vystoupili po volání ‚pojď na pivo‘ – a díky tomu přežili,“ píše další. „To byl můj táta. Řekl kamarádovi pojď na pivo – a zůstal naživu,“ dodává jiný.
Na vině byl alkohol a nedbalost
Výsledek vyšetřování nehody přinesl jasnou odpověď. Chyba nepadla na posádky vlaků, nýbrž na ty, kteří měli na starost dohled nad bezpečným provozem trati. Úvahy, které zpočátku směřovaly k lidské chybě strojvůdců, byly vyvráceny. Viníky nakonec ukázalo až vyšší šetření. Podle vyšetřovatelů chybovali výpravčí. Při chybném rozhodování sehrál roli alkohol a nedostatečné technické vybavení tratě. Dva výpravčí byli odsouzeni k trestům odnětí svobody na 5 let.
Když se ohlédneme zpět, nehodu u Spálova nelze vnímat pouze jako samostatný incident. V době bez elektronických pojistek a automatických systémů byl systém závislý na bdělosti jednotlivců. V porovnání se současnou bezpečností technologií jako jsou například automatické brzdné systémy, nebo interní přísnější kontrola provozních standardů a nulová tolerance k alkoholu patří k těm tvrdým lekcím, díky kterým je vlaková doprava dnes tak bezpečná.
Psali jsme
Křižovatka tratí, svědek tragédií i dějin od císaře přes komunismus. Přesto dnes železniční stanice Stará Paka působí spíš jako ”mrtvá” zastávka…
Vlaková nehoda ve Studénce
Další srpnovou vlakovou katastrofou byla nehoda ve Studénce v roce 2008. Mezinárodní rychlík EC 108 Comenius se srazil se zřícenou konstrukcí rekonstruovaného silničního mostu. Most, který dělníci nad kolejemi posouvali a upevňovali, se v momentě, kdy vlak projížděl, sesunul přímo na trať; lokomotiva a několik vagonů vykolejily a chaos doplnil kouř a padající suti. Následky byly tragické, osm mrtvých a desítky zraněných, stovky lidí postiženy šokem.
Psali jsme
Pět pracovníků stavebních firem dostalo od Odvolacího senátu Krajského soudu v Ostravě podmíněné tresty v souvislosti s tragickou nehodou…
Studénka: Kdo byl na vině tentokrát?
Vyšetřování rychle ukázalo, že nehoda nebyla náhodou, ale řetězem chyb. Stavební firma, která rekonstruovala most přes trať během normálního provozu vlaků. Vyšetřovatelé i média mluvili o „technickém zvěrstvu“, které si vyžádalo lidské životy a nebýt pohotové reakce strojvedoucího, katastrofa by si jistě vyžádala mnohé další. Náraz lokomotivy do padnutého mostu ji zdemoloval. Nehoda si vyžádala 8 mrtvých a 90 zraněných, včetně hrdinného strojvedoucího. Na místě tehdy zasahovalo151 hasičů, včetně 64 záchranářů a 18 lékařů.
Kauza se přesunula do soudních síní, kde obvinění padala na pracovníky a manažery zapojených firem. Zdeněkovi Malému a Oldřichovi Magnuskovi (Bögl & Krýsl) udělil novojičinský soud trest odnětí svobody a 3,5 roku bez podmínky. Další vinící Petr Janouškovec a Michal Foniok ze společnosti Ostravské dopravní stavby (Eurovia) a Miroslav Kovalík (Bögl & Krýsl) vyvázli s podmínkou.
Ohlédnutí
Vzpomínky tehdejších účastníků a záchranářů zůstávají syrové. Očité výpovědi popisují zběsilé skřípání brzd, plameny vysoké až třicet metrů a bezmoc. Místní obyvatelé, dobrovolníci i profesionální týmy hasičů a záchranářů pracovali v extrémních podmínkách, často s vědomím, že šance na záchranu je mizivá. Po letech se v regiónu Ústecka i Jablonecka pořádají pietní připomínkové akce, které drží v paměti tváře těch, kteří srážku nepřežili.