Sto hodin dřiny, hodina jízdy: Rozžhavená Šlechtična přežila šrot a funí jako za mlada

Jak uvádí server iDnes, za provozem této parní legendy stojí Iron Monument Club Plzeň (IMC Plzeň), sdružení patřící pod Český svaz ochránců památek. Tato skupina fanoušků železnice, a především její historie, dokáže bez potíží věnovat dlouhé hodiny přípravám, údržbě i drobným opravám svého vozového parku. Například jedna hodina jízdy se Šlechtičnou znamená pro každého člena IMC Plzeň přibližně sto hodin strávených opravami a údržbou. 

To vše dělají nejen proto, aby zachovali historické železniční památky pro další generace, ale také aby zažili zaslouženou euforii, když se jejich milované mašiny znovu rozjedou. I když jen při výjimečných příležitostech a třeba jen na hodinu. Peníze v tom ale podle nich žádnou roli nehrají. Vše, co si sdružení IMC Plzeň vydělá při zvláštních jízdách, vrací zpátky do údržby svých strojů.

Psali jsme

"Ušatá" lokomotiva uvezla 600 tun těžký vlak, byla nejúspěšnější meziválečnou řadou

Parní lokomotivu řady 464.0 vyrábělo ČKD v meziválečném období od roku 1933 do roku 1939. V rychlosti 90 km/h zvládla utáhnout i 600 tun.…

23 / 08 / 2024

Technologie a infrastruktura

Přípravy před jízdou zaberou Šlechtičně až osm hodin

Příprava Šlechtičny na jízdu vyžaduje důkladnou péči ve výtopně. Její urozený původ podtrhuje desítka nadšenců, kteří kolem ní pobíhají: instalují světlomety, přišroubovávají tabulky s číselným označením a lvem na bok budky, doplňují vodu a uhlí a připravují dvoumetrové třísky na podpal v kotli.  

Právě kotel je totiž pro člověka zvyklého topit maximálně doma v kamnech opravdu monstrózní: „Rozdíl mezi zatápěním v domácích kamnech a v kotli lokomotivy? Skoro žádný. Jen v našich kamnech měří rošt přes dva metry na délku a více než dva metry na šířku,“ říká strojvedoucí Jiří Mirvald. 

Roztopit takový kotel, aby Šlechtična mohla vyjet, zabere šest až osm hodin. „Je to kvůli tomu, aby se materiál mohl rovnoměrně prohřívat, jelikož kotel má poměrně komplikované tvary,“ uvádí Miloš Opial, strojvedoucí ICM Plzeň v reportáži pro ČT Jihozápad (video níže). Aby lokomotiva mohla vyrazit na trať, musí být v kotli vytvořen správný přetlak – jen tak vznikne pára, která dokáže rozhýbat těžké válce parního stroje. Podle Opiala stačí k rozjetí lokomotivy 8 atmosfér, při plném výkonu je to 14 atmosfér. 

Šlechtičnu zachránil před šrotem moderní kotel

Lokomotiva Šlechtična z roku 1947 byla jedním z posledních typů parních strojů, které vyrobila Škoda Plzeň. Vozila rychlíky, osobní i lehké nákladní vlaky, a to i na trasách Chomutov–Cheb nebo Chomutov–Karlovy Vary. Po letech provozu se díky modernímu kotli vyhnula sešrotování a dnes je připravena těšit další generace milovníků železniční historie. „Největší odměnou je, když lidé přijedou, fotí se a radují se s námi. Jednou nám čtyřletý kluk poděkoval, že jsme je svezli – a to je pocit, který se ničím nedá nahradit,“ vzpomíná Mirvald. 

I po více než sedmdesáti letech je Šlechtična připravena vyjet kdykoli, kdy se železniční nadšenci z Plzně pustí do roztápky v kotli. I to je důkazem jejich důkladné péče o tuto poválečnou legendu. Každému, koho Šlechtična sveze, předává nejen vzpomínku na nezaměnitelný zvuk parního stroje, ale i kus historie, kterou tato elegantní dáma na kolejích stále živě vypráví.

Historie Šlechtičny v kostce

Zdroje: iDnes, Iron Monument Club Plzeň