photo: railastur.es / public domain/Cementario de Trenes
Uprostřed pouště leží jedno z nejbizarnějších vlakových pohřebišť světa. Místo, kde čas a rez píší konec legendy.
V našem pravidelném seriálu o vlakovém pohřebišti jsme tentokrát zabrousili trochu dál, na druhou stranu světa, a to rovnou do Bolívie. Tam se nedaleko Uyuni v jižní Bolívii nachází známý Cementerio de Trenes, tedy vlakové pohřebiště.
Cementerio de Trenes: Legendární vlakové pohřebiště v Bolívii
Na okraji solných plání Salar de Uyuni leží Cementerio de Trenes, jedno z nejfotogeničtějších vlakových pohřebišť světa. Tohle místo je doslova památníkem velkých plánů, které nikdy nevyšly. Uyuni mělo být železničním uzlem Jižní Ameriky, ale ekonomický úpadek a politické konflikty tyto sny rozbily.
Historie vlakového hřbitova: Jak vzniklo Cemeterio de Trenes v Uyuni?
Trochu si připomeňme historické souvislosti. Na úvod je potřeba si uvědomit, že stavba železnic v Bolívii byla od počátku náročná. Tvůrci tratí museli čelit extrémním podmínkám: vysokým nadmořským výškám, strmým horským úbočím a nevyzpytatelnému počasí. I přes tyto překážky se železnice staly klíčovou součástí dopravní infrastruktury – zejména pro přepravu nerostného bohatství, jako je sůl a stříbro, z andských těžebních oblastí do přístavů v sousedních zemích, především v Chile.
Na přelomu 19. a 20. století se město Uyuni proměnilo v důležitý železniční uzel. Mělo ambici propojit Bolívii s okolním světem. Vlaky, především většinou dovezených z Velké Británie, zde tak jak bylo řečeno zajišťovaly přepravu nákladů i cestujících. Avšak s kolapsem těžebního průmyslu ve 40. letech 20. století se celý tento sen rozpadl. Obyvatelé Uyuni nechali vozy a lokomotivy napospas osudu – místo aby je prodali do šrotu, zůstaly chátrat přímo v poušti.
Na místě dnes najdeme stroje, které byly ve své době pýchou britského strojírenství. Lokomotivy od firem jako Beyer, Peacock & Company nebo North British Locomotive Company byly známé pro svou kvalitu a výdrž. Jejich vláda ale netrvala věčně. Polovina 20. století přinesla nástup dieselových a elektrických lokomotiv. Ekonomický propad a politická nestabilita zasadily poslední ránu éře parních gigantů. Jejich pozvolný zánik začal právě zde, v srdci pouště, na železničním hřbitově – dekadentním odkazu bolivijského těžebního průmyslu
Psali jsme
Moskva má své slavné metro. Ale pod ním má být ještě jedno. Utajené, vojenské, postavené za Stalina. Sloužilo k evakuaci nejmocnějších –…
Více než stovka vlaků v poušt na vlakovém pohřebišti v Bolívii
Dnes tu tak v pouštní krajině stojí více než stovka vlaků. Jsou zde roztroušeny rezavějící vlakové vagóny, rozpadající se rámy, rozbitá okna, zkorodované exteriéry jako zlověstné památky kdysi prosperujícího železničního systému. Jde o pozůstatky železničního boomu v Bolívii. Mnohé z nich jsou pokryté graffiti, některé připomínají spíš umělecké instalace. V průběhu let se vagóny pokryly vrstvami rzi a soli, což místu dodává nadpozemský a postapokalyptický nádech. Díky dramatickému prostředí je tento železniční hřbitov sen každého fotografa.
Právě drsné klimatické podmínky si za desetiletí vybraly svoji daň a zanechaly za sebou rezavé kosterní pozůstatky. Místo je tak zahaleno tajemstvím. Vlakové torza se stala tichými svědky minulosti. Někteří turisté místo označují za „galerii na konci světa“ nebo „muzeum bez zdí“. A právě tenhle kontrast mezi kdysi slavnou technikou a všudypřítomnou pustinou je tím, co návštěvníky fascinuje nejvíce. Oproti jiným se zde můžete volně procházet, lézt na lokomotivy, ale i nahlédnout dovnitř vagonů.
Na závěr jen malá připomínka. V našem seriálu o železničních hřbitovech jsme psali již o pohřebišti těžkých kolosů v Rusku, v České Třebové a nezapomněli jsme ani na vrak trolejbusu, který chátrá na Kokořínsku a rozpadlé depo na okraji Budapešti v Istvánteleku.