photo: Česká televize/Kauza LTO. Jiří Večeř ve vězení při rozhovoru s Janou Lorencovou
Obchod s lehkými topnými oleji přinesl miliardové daňové úniky, politické krytí i brutální vraždy. Kauza LTO otřásla nejen Olomouckým krajem, ale celou republikou. Kdo skutečně vládl tomuto podvodu století? A proč vyšetřovatelé místo mafiánů zlikvidovali vlastní tým?
Obchodání s lehkými topnými oleji otřáslo naší republikou v 90. letech minulého století. Kauze LTO je dodnes nazývaná jako kauza století. Nafta, která se dovážela na naše území, se papírově označila za lehký topný olej a na území Československa, pozdější České republiky, se název následně opět změnil. Na naftu v té době platila spotřební daň, zatímco za lehký topný olej se platilo pouze DPH ve výši 5 procent. Vynalézavé české hlavy, tak dokázaly najít mezeru v zákoně a vytěžit z toho nemalé peníze. Zapojeno bylo nespočet lidí, firem, policistů a politiků. Neobešlo se to také bez vražd a záhadných únosů, o kterých si můžete přečíst zde. Kdo ale za tímto geniálním zločinem stál a kdo byl hlavou největšího podvodu, který se odehrával na kolejích? Pojďme se na to podívat.
Království LTO - Olomoucký kraj
Velká jména, která jsou s kauzou LTO spojována a dalo by se říct, že se jednalo o „šéfy“ celé operace jsou spojeny s Olomouckým krajem. V mnoha případech se objevujují právě tyto dvě jména, zmínil je také Jiří Večeř, když se po třech letech skrývání přiznal policii. Jedná se o šumperského Vratislava Kutala, který se po policejní kariéře stal podnikatelem. Jeho kolegou, lépe řečeno parťákem, byl podnikatel Milan Šišma. Jak vypověděl Večeř, když byli s někým problémy, poslali Večeře, aby se o to postaral.
Jména Kutal a Šišma jsou také v mnoha případech vražd, které jsou s kauzou LTO spojeny. Kutal byl odsouzený za plánování vraždy novináře, který v té době psal pro Blesk a zveřejnil informace, které nebyly pro olejové šéfy přínosné. Jak řekl Večeř v minisérii Polosvět pro Českou televizi: „Upozornil konkrétně na něco, co bolelo, co bolelo Kutala a bolelo Šišmu.“ K vraždě ale naštěstí nedošlo, jelikož novinář časem přestal o kauze psát a nebylo již potřeba se ho zbavit.
Kutal byl odsouzen na 10 let, ale kvůli chybě soudkyně Burešové si odseděl pouze 5 let. Šišma vydal příkaz zastřelit Lubomíra Holého, který byl obchodníkem s LTO. K soudu byl předvolán také kvůli vraždě Marka Lehkého, který byl brutálně zavražděn pomocí trhaviny. V roce 2013 byl Kutal ale pro nedostatek důkazů zproštěn viny. Obětí bylo samozřejmě mnohem více, o těch nejbrutálnějších a nejznámnějších si můžete přečíst v předchozím článku.
Psali jsme
Jeden z největších železničních podvodů, který se na našem území odehrál. Kauza ”lehké topné oleje, LTO” obrala Česko o několik miliard…
Velké jméno kauzy 90.let LTO - Jiří Večeř
Celým případem je provázané jedno jméno, které najdete snad v každém články o kauze LTO a tím je Jiří Večeř. Večeř byl v 90. letech na straně olejářů a dělal pro ně špinavou práci. Byl voják z povolání a při své práci pro Kutala a Šišmu své znalosti značně využil. Později se ale rozhodl vyjít s pravdou ven a přiznal se policii. Díky němu se tak do případu LTO vneslo světlo. Novinářka Jana Lorencová, která se případem v devadesátkách zabývala, vydala knihu „Krvavé oleje: Můj přítel vrah.“
Večeř zde nastínil pozadí a chod největší kauzy století. Policista Lubomír Prnka ale pro rozhovor se Zlínským deníkem uvedl, že Večeř řekl jen to, co chtěl. „Byl velmi inteligentní. Kdyby Večeř řekl skutečnou pravdu, tak bychom se možná všichni divili. To ani v té knize, která o LTO vyšla podle mne není, je v ní jen část toho, co se skutečně dělo. Všechno autorce této knihy podle mne Večeř neřekl. To by byl sám proti sobě, protože některé informace, které by vypustil, by se mohly obrátit proti němu,“ okomentoval v rozhovoru Prnka.
LTO v politice
Obchodování s LTO probíhalo v podstatě státu přímo pod nosem. Statistiky mluvily jasně, v roce 1993 se na naše území dovezlo 447 tisíc tun LTO, což se rovná zhruba 2,5 miliardy korun. O rok dříve na naše území putovalo ale pouze jen 1 900 tun LTO, které se rovnají cca 12 milionům. Zajímavé je, že tento markantní rozdíl nikdo neřešil. Když se kauza LTO pomalu dostávala na povrh a začalo stíhání, členové vlády a ministerští úředníci stíháni nebyli. Je jasné, že lidé ve vysokých pozicích museli o obchodech vědět, jinak by nic takového nebylo možné provést.
Především ne v takovém množství a tak dlouhou dobu. Obchodování začalo v roce 1990 a trvalo až do roku 1996, kdy byl upraven zákon o ropných produktech. Například bývalý úředník ministra financí Ondřej Denkstein radil obchodníkům s LTO, jak mají postupovat, aby nemuseli odvádět spotřební daň. Na to doplatili podnikatelé Jiří Martin a Miroslav Dvořák, kteří podnikali v automobilové dopravě. Dostali nabídku na obchod s LTO, šli se ale poradit s právníkem, zda musí platit spotřební daň, když budou LTO přejmenován na naftu.
Od Denksteina dostali papír, podle kterého Martin a Dvořák nemuseli spotřební daň platit. Jelikož Dvořák odmítl využít nabídku bílého koně a chtěl obchodovat legálně, měli přece papír z ministerstva financí, byli Dvořák a Martin jako první v kauze LTO odsouzeni. Denkstein u soudu tvrdil, že netušil pravý stav situace a následně se odvolal na to, že není právník. Podobně tomu také bylo v případě náměstka ministra financí Jan Klak. Jak uvedl Martin pro Českou televizi, všichni moc dobře věděli, jak to chodí.
Psali jsme
Případ obchodu s LTO stál stát několik miliard, vyžádal si ale i špinavé praktiky a několik životů. Pojďte se s námi podívat…
Zdroje: olomoucky.denik.cz, ceskatelevize.cz, zlinsky.denik.cz, idnes.cz