CZ/SK verze

Občas je to náročné. Třeba když mám nástup ve 3:30 ráno a malý se rozhodne, že v noci nebude spát, říká vlakvedoucí Domína

Občas je to náročné. Třeba když mám nástup ve 3:30 ráno a malý se rozhodne, že v noci nebude spát, říká vlakvedoucí  Domína
photo: Dominika Licková/Občas je to náročné. Třeba když mám nástup ve 3:30 ráno a malý se rozhodne, že v noci nebude spát, říká vlakvedoucí Domína
06 / 03 / 2023

Redakce RAILTARGET Vám přináší další unikátní rozhovor s vlakvedoucí, která se na sociálních sítích prezentuje jako Domína. Svým jménem Dominika Licková, která je čerstvou maminkou, a tak musí skloubit náročnou a zodpovědnou práci s mateřstvím. Jak se k práci dostala a co jí na ní baví, se dozvíte v tomto rozhovoru.

Jak jste se dostala k současné pracovní pozici vlakvedoucí?

K pozici vlakvedoucí jsem se dostala díky přítelkyni mého otce. Tuto práci dělala už spoustu let, v tu chvíli jsem přemýšlela, kam se v životě vydat. Napadlo jí ať to zkusím, vlakem jsem s ní jako malá cestovala hodně a ve vlacích mě bavilo pozorovat “štiplístky”. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám, poslala životopis a klaplo to.

Co je Vaší náplní práce a na jakých tratích Vás mohou cestující potkat?

Náplní mojí práce je především starost o komfort cestujících, dále je to sepisování vlakové dokumentace, která se musí před každým odjezdem ukládat a případně vytisknout pro strojvedoucího. Provádíme zkoušku brzdy, pokud je to potřeba. Také hlídáme bezpečnost na nástupišti při odjezdu vlaku, převážíme služební zásilky, ke kterým vyplňujeme soupisku a v neposlední řadě kontrolujeme jízdenky. Je toho rozhodně víc, ale tohle je takový základ.

Cestující mě mohou zastihnout na rychlících “Svitava” mezi Prahou a Brnem, osobních vlacích mezi Českou Třebovou a Kolínem. Osobní vlaky Česká Třebová – Letovice, občas se mihnu na Poličské lokálce. Až si dodělám zkoušky D3, tak i na lokálkách z České do Moravské Třebové a do Lanškrouna. Je to celkem pestrá škála.

Na sociálních sítích uvádíte, že jste čerstvou maminkou. Jak se Vám daří skloubit práci v železničním provozu s mateřstvím?

Ano, je to tak, doma mám rok a půl starého chlapečka, proto momentálně jezdím brigádně pár směn měsíčně – přeci jen nechci, aby mi vyrostl před očima. Občas je to náročné, když mám nástup třeba ve 3:30 ráno a malý se rozhodne, že v noci spát nebude. Naštěstí mám hodnou tchyni, která mi pomáhá hlídat ve dny, kdy malého nemůže hlídat přítel, a já se tak můžu jít “odreagovat” do práce.  Dřív by mě nenapadlo, že je práce takový relax, ale vážně je to příjemná změna chvilku neřešit jen přebalování a zoubky.

Co se Vám na práci vlakvedoucí líbí nejvíce a vidíte v ní i nějaká negativa?

Na této práci se mi líbí, že je každý den úplně jiný. Mám moc ráda potkávání fajn lidí a vždy když je čas, tak ráda prohodím pár slov, tenhle mezilidský kontakt je super. Hodně mě v tomhle otrkala dráha, dřív jsem se bála komunikovat – teď mi nic jiného nezbývá, a dokonce jsem si to oblíbila. Často mě za to cestující pochválí, a to moc potěší.

Negativa vyloženě ne, ale rozhodně to není práce pro každého. Občas je to psychicky náročné, když se například stane mimořádná událost, cestující jsou frustrovaní (což naprosto chápu) a člověk se je snaží uklidnit.

Máte nějakou oblíbenou železniční trasu, na kterou byste naše čtenáře ráda pozvala?

Z tras, na které jezdím momentálně, je to určitě Poličská lokálka Svitavy – Polička – Žďárec u Skutče, je tu krásně, a hlavně klid.

Tags