CZ/SK verze

Železniční velikáni: Olomoucký absolvent Rihosek zachránil před smrtí rakouskou železnici

Železniční velikáni: Olomoucký absolvent Rihosek zachránil před smrtí rakouskou železnici
photo: unbekannt - eigene Sammlung / PD-alt-100 / Wikimedia commons/Johann Rihosek
15 / 02 / 2024

Narodil se v Polsku, studoval v Olomouci, zemřel ve Vídni. I tak by se dal shrnout příběh Johanna Rihoska. Příběh tohoto zapomenutého železničního velikána přináší nejnovější díl našeho stejnojmenného seriálu

Mladý železničář

Píše se rok 1869 a my se nacházíme v Makově Podhalaňském jižně od haličského města Krakova. Tato část bývalého polského státu je po rozdělení Polska mezi Prusko, Rakousko a Rusko součástí Rakouska, tedy pro přesnost od roku 1867 Rakousko-Uherska. Právě zde přichází na svět chlapec, který ponese jméno Johann Rihosek. V rodném městě získá základní vzdělání. Za dalším nabýváním vědomostí se bude muset mladý Johann vydat do nedaleké Olomouce, kde v roce 1889 úspěšně absolvuje maturitní zkoušku s vyznamenáním.

Za vynikající prospěch Johann získá navíc i stipendium císaře Františka Josefa, který vládne Rakousko-Uhersku již od roku 1849. Toto stipendium mu umožní studium strojního inženýrství na vídeňské polytechnice. Tu si zvolí především kvůli železnici, která je sice teprve v plenkách, ale přesto Johanna odmala fascinuje. Studium ukončí úspěšně v roce 1893, a to s velmi pěkným prospěchem, přesně tak, jak se na mladého budoucího železničního inženýra sluší.

Herbert Ortner / Wikimedia commons

Je pramalým překvapením, že ještě téhož roku nastoupí na pozici konstruktéra do továrny na lokomotivy ve Floridsdorfu severovýchodně od Vídně. Zde začne nabírat první profesní zkušenosti. Nedlouho poté svou pozici přeroste, a tak je jen logickým vyústěním, že roku 1897 nastoupí na císařsko-královské ministerstvo železnic, konkrétně na oddělení pro konstrukci lokomotiv a vozů. Toto oddělení vede slavný železniční konstruktér Karl Gölsdor, jehož lokomotivní konstrukce jsou všeobecně považovány za vrchol rakouské lokomotivní školy.

Johann si vede v nové práci znamenitě, postupně povyšuje, a když roku 1916 Karl Gödsor umírá, je Johann vybrán novým vedoucím oddělení pro konstrukci lokomotiv a vozů. V této pozici ho však nečeká nikterak jednoduchý úkol. Mladý konstruktér bude muset provést rakouskou železnici možná tím úplně nejobtížnějším obdobím v dějinách. Kromě toho, že za války se bude potýkat s velkým nedostatkem zdrojů, to nejhorší přijde až po válce samotné. Někdejší Rakousko-Uhersko bude po válce rozmetáno na několik malých států, nástupnický stát Předlitavska, Rakousko, tak bude vstupovat do meziválečné doby velmi oslabené nejen následky prohrané války, ale také důsledky rozbití mnoho set let dobře fungující monarchie.

Strůjce železnice Předlitavska

Jen málokdo by byl schopen se s tímto nelehkým úkolem v období nejistot a nedostatku financí vypořádat. Nejprve je třeba doplnit vlakovou flotilu, kterou dělení Rakousko-Uherska dočista rozbije. Vlaky jsou stejně jako vše ostatní rozdělovány podle smluv mezi všechny nově vzniknuvší státy. Pod Johannovým vedením tak vznikají lokomotivy řady ÖBB 156 (BBÖ 270), ÖBB 58 (BBÖ 81) a ÖBB 95 (BBÖ 82), které se ještě drží klasické konstrukce „Gölsdorf“. Mimo vzkříšení rakouských drah se mimořádně činorodý Johann zvládá věnovat i vysoce odbornému výzkumu. Například vylepšování samočinné tlakové brzdy, kterou před více než 50 lety vyvinul roku 1869 Američan George Westinghouse. Na vývoji brzd spolupracuje Johann s firmou Gebrüder Hardy A. G., v jejíž dozorčí radě bude až do své smrti zasedat.

Rainerhaufe / CC BY-SA 3.0 / Wikimedia commons

Roku 1924 už Johann ale ministerstvo opouští poté, co dokončí své úkoly, tedy přiblížit rakouskou železnici předválečnému stavu a převést ji přes komplikované období, kterým si Rakousko na přelomu 2. a 3. desetiletí 20. století prošlo. Zbytek profesní kariéry stráví Johann tam, kde pro ni byl vychován, tedy na akademické půdě. Přednášet bude na vídeňské polytechnice, kde roku 1944 získá i čestný doktorát.  Mimo to bude publikovat i v několika odborných magazínech.

Loco Steve / CC BY-SA 2.0 / Wikimedia commons

Johann Rihosek naposledy vydechne v listopadu roku 1956 ve věku požehnaných 87 let. K poslednímu odpočinku bude uložen na hřbitově v Grinzingu Roku 1967 bude na jeho počest pojmenována Rihosekgasse ve Floridsdorfu.

Tím končí příběh muže, který se narodil v polském Haliči, ale navzdory tomu byl i po rozpadu Rakousko-Uherska jednou z hlavních tváří rakouské železniční obnovy, byť by mnozí čekali, že se vrátí do své rodné domoviny.  On však zůstal raději věrný své vlasti, a tou pro něj vždy bylo jeho milé Rakousko.

Zdroj: graphsearch.epfl.ch, austria-forum.org

Tags