„Vraťte se domů, nikdo vás tu nechce!“ Drsná zkušenost redaktorky z cestování po Finsku

Naše redaktorka vyměnila český velikonoční klid za severskou disciplínu a projela Finsko vlakem až za polární kruh. Cesta, která slibovala skandinávský luxus a dochvilnost, se ale rychle změnila i v dobrodružství plné kontrastů.

Zatímco se v Česku pletly pomlázky, naše redaktorka se rozhodla vyměnit jarní rozmary počasí za severskou disciplínu a vydala se prozkoumat Finsko z oken vlaků. Finské železnice mají pověst spolehlivé dopravy, který slibuje dochvilnost, komfort a nekonečné výhledy. Jak ale vypadá realita, když se rozhodnete projet zemi od historického Turku až po polární kruh v Rovaniemi bez vlastního auta?  O tom přináší své svědectví. 

Nejdříve samozřejmě letíme z Prahy do Helsinek, kde začíná naše desetidenní putování. Po příletu nasedáme na vlak, kterým se z letiště přesuneme na hlavní nádraží. Hodinovou pauzu trávíme v místní nádražce, která má od české hodně daleko. Jedná se totiž o poměrně luxusní italskou restauraci. Po krátké přestávce nasedáme na vlak směr do Turku. Je pro mě docela překvapivé, že převážná většina vagonů je dvoupatrová. Dalším milým překvapením je také obrázek českého krtečka na vagoně. Před námi je dvouhodinová cesta, která ale uteče jako voda.

První cesta vlakem do Turku

Do Turku se přesouváme hlavně kvůli hradu. Pyšní se titulem největší středověké budovy na území Finska. Najdete zde mnoho muzeí, stejně jako po celém Finsku, ale centrum lze projít během pár hodin. My zde zůstáváme pouze jednu noc a druhý den k večeru se vydáváme na noční desetihodinovou cestu do severního a slavného Rovaniemi. Původně jsme chtěli využít lůžkové vozy, příplatek by nás ale vyšel zhruba o 5 tisíc korun více, a tak se spokojíme s klasickými sedačkami. Abychom se z Turku do Rovaniemi dostali, čeká nás přestup v Tampere. Výhodou je, že finské vlaky, alespoň v našem případě, jsou ve stanici už dlouhou dobu před svým odjezdem. Nemusíte tak mrznout v nádražní hale.

Vlakem do Santovy vesničky

V Tampere na nás čeká ale nemilé překvapení, a to v podobě velmi opilého spolucestujícího, který s námi sedí na čtyřce. Hned při příchodu vylévá část svého piva do tátova klína a následuje několikahodinové otravování, při kterém se nedá usnout. Neustále opakuje, ať se vrátíme, odkud jsme přišli, že nás tu nikdo nechce. Pán se uklidní až po příchodu další spolucestující, která mu něco říká finsky a následně se vydá i pro průvodčího. Od této chvíle pán ani nepípne a vystupuje v Rovaniemi společně s námi. Musím uznat, že hned na začátek našeho výletu jsme dostali nezapomenutelný zážitek.

Do Rovaniemi přijíždíme v brzkých hodinách, konkrétně v 7:20. Finská železniční síť není tolik hustá, jako například u nás a vlaky jsou tak často bez zpoždění. V Rovaniemi nás čekají tři dny. Během dopoledne a poledne stíháme projít centrum, nesmí chybět ani zastávka na kávu. Jelikož jsme v Rovaniemi, nesmí chybět ani návštěva Santovy vesničky. Zde se můžete ubytovat nebo strávit jen pár hodin ve vánoční atmosféře. Také se zde nachází hranice polárního kruhu. Když jsme na severu, tajně doufáme v zachycení polární záře a štěstí nakonec máme obě noci. Pokud plánujete výlet do jakékoliv skandinávské země a rádi byste polární zář také viděli, doporučuji si stáhnout aplikaci Aurora nebo Autora Now.

Druhý den vyjíždíme za hranice Rovaniemi. Autobusem se přesouváme na jednodenní výlet do Wild life parku v blízkosti městečka Ranua. Autobus odjíždí z autobusového nádraží v Rovaniemi a zastavuje přímo u parku. Ve Wildlife parku můžete vidět mnoho sov, ledního medvěda, ale také například rysa nebo rosomáka. Park se snaží zvířatům dát co nejpřirozenější podmínky pro život, a tak je celý park umístěn v lese. Hned u vstupu zaslechneme češtinu, a tak se okamžitě seznamujeme s Kamilem, který na sever jezdí pravidelně. Svět je opravdu malý. Další den večer nás opět čeká noční přesun vlakem, tentokrát ale sedmnáctihodinový s dvěma přestupy v Tikkurile a Parikkale. Naší další zastávkou je Savonlinna.

Česká stopa na finské železnici

V Parikkale, kde máme poslední přestup směrem do Savonlinny, na nás čeká milé překvapení. Na nástupišti vidíme motoráček, který byl vyrobený v České republice. Motorák Dm12 vznikl v letech 2004–2006 ve firmě ČKD Vagonka (nyní Škoda Vagonka). Jelikož je můj táta milovníkem vlaků, lámanou angličtinou se dává do řeči se strojvedoucím, kterému vysvětluje, kde byl motoráček vyroben. Savonlinna se rozprostírá mezi jezery, takže si můžete udělat výlet do přírody na nějaký ostrůvek. Město je známe především díky hradu Olavinlinna. Pro milovníky železnice přidám malý tip. Kousek od hradu se nachází železniční most, po kterém můžete přejít na druhou stranu řeky. V Savonlinně jsme pouze na jednu noc, a tak se druhý den přesouváme do Helsinek.

Vlakem do hlavního města Finska

Pokud se také rozhodnete objevovat krásy Finska vlakem, doporučuji kupovat jízdenky s velkým předstihem. Jejich cena dokáže jít hodně nahoru. Nákup jízdenek ze Savonlinny do Helsinek nechávám na poslední chvíli a tříhodinová cesta pro tři osoby stojí zhruba 4 500 Kč. Pro porovnání, jízdenky z Turku do Rovaniemi pro tři osoby stály 6 000 Kč. V Helsinkách chodíme převážně pěšky, ať toho vidíme co nejvíce. Ubytování máme v dolní části Helsinek u moře, takže centrum máme do půl hodiny.

První den zavítáme na českou ambasádu, jelikož se jednomu členovi naší výpravy podařilo ztratit občanský průkaz. Následně musíme sehnat ještě pasovou fotografii a během půl hodiny je vystaven cestovní doklad, takže se všichni můžeme za pár dní vrátit zpět do Česka. Projdeme si centrum a druhý den se vydáváme do venkovního skanzenu na ostrově Seurasaari. Skanzen je zdarma a jedná se o velmi hezkou procházku. Poslední den našeho dobrodružství je vyplněn pouze cestou na letiště. Tramvají číslo 3 jedeme na hlavní nádraží, odkud se opět vlakem přesouváme na letiště. Pokud se chcete vydat po Finsku, ale nechcete celou dobu řídit, cestování vlakem můžu jedině doporučit. Spoje jezdí na čas a vše je krásně přehledné, takže nemáte šanci se někde ztratit.