„Vlak mi ujel s kloboukem, za 10 minut jsem ho měl zpět. V Německu? Nemyslitelné!“ líčí průvodce nočního vlaku

Zdeněk Michl, který se v mládí vyhnul kariéře učitele a strojvůdce, dnes kombinuje oba světy. Na pražské ČVUT učí o inteligentních dopravních systémech a brigádně provází nočními vlaky po Evropě. Jak hodnotí současný stav železnice, co si myslí o rozvoji noční dopravy a proč se jeho klobouk stal symbolem spolupráce v dopravě? To vše v rozhovoru s mužem, který zasvětil svůj život dráze.

Zdeněk Michl je důkazem, že někdy se člověk vydá na dráhu, kterou mu jeho rodiče nedoporučovali. Jeho matka, učitelka, ho varovala před pedagogikou, zatímco otec, strojvůdce, ho odrazoval od dráhy. Dnes však působí v obou sférách. V rozhovoru se zaměřuje na široké spektrum témat od stavu železnice v zahraničí po inteligentní dopravní systémy.

Praha má předpoklady pro chytré plánování dopravy 

Na fakultě Michl učí na Katedře chytrých měst a regionů, kde se zaměřuje na efektivní využití technologií a dat pro zlepšení kvality života a veřejné dopravy. „Praha má všechny předpoklady pro chytré plánování dopravy. Individuální automobilová doprava už je téměř na maximu, a my máme atraktivní veřejnou dopravu, která může efektivně reagovat na potřeby cestujících,“ říká  v Magazínu Železničář. 

Podle Michla se v poslední době zlepšila i kvalita služeb poskytovaných Českými drahami. Aplikace Můj vlak je jednou z nejlepších v Evropě a umožňuje cestujícím snadno získat informace o zpožděních a mimořádnostech. Jeho vize do budoucna zahrnuje rozvoj těchto systémů, například poradit s orientací na velkých nádražích.

Průvodčí nočních vlaků

Kromě pedagogiky se Michl věnuje i nočním vlakům JLV. Původně se k této práci dostal „z hecu“ díky kolegovi, ale nyní si užívá kontakt s cestujícími. „Kolega, se kterým jsme dříve spolupracovali na zájmových stránkách Želpage, zamířil k JLV a zlanařil mě. Žádné úlevy jsem přitom samozřejmě neměl; prošel jsem zcela standardním výcvikem a jezdím už přes rok,“ říká. „Baví mě setkávat se s lidmi, které znám, a vidět jejich překvapení, když mě potkají v této roli,“ dodává.

Noční vlaky jako relaxace od univerzitní práce

Zároveň se jedná o jisté vybočení z fakultní práce. „Tady je to stále nějaká kontinuální výzkumná činnost, stále myslím na to, co bude zítra a za půl roku, zatímco když vezete lůžkový vůz, je to obrovský relax v tom smyslu, že po dojezdu do cílové stanice sundáte cedule, zaklapnete knihu cestujících a můžete jít domů. A je splněno,“ vysvětluje Michl.

„Stalo se mi například, že jsem nechal v Klatovech klobouk ve vlaku, který odjel na Železnou Rudu. Došel jsem za výpravčím, ten se spojil s vlakovou četou, klobouk během křižování v Janovicích přehodili do protijedoucího vlaku a za deset minut jsem ho měl v Klatovech zpátky. Můžu vám garantovat, že to se vám nyní v Německu nepovede,“ vyzdvihuje dále tuzemské dráhy.

„Nyní vidíme stále zlomky provozu, který si pamatujeme z 90. let. Trendem je jít do kvality, většina cestujících už neakceptuje neklimatizované noční vozy, s tím ale jde ruku v ruce fakt, že jich je stále málo. S tím, co u nás máme, jsme stále schopni nabízet pouze jednotlivé vozy do některých destinací. A těžko můžeme dopravce jezdící na komerční riziko nutit, aby ve velkém nakupovali nové soupravy,“ pokračuje dále s tím, že na palubě nočních vlaku tráví tři až čtyři směny v měsíci.

Při srovnání s evropskými železničními systémy se Michl domnívá, že Česká republika nabízí slušnou kvalitu za rozumné ceny. Upozorňuje však na nedostatek pracovníků v železničním sektoru, což ovlivňuje provoz a spolehlivost služeb. Zmiňuje i pozitivní zkušenosti, kdy se mu podařilo vrátit ztracený klobouk díky spolupráci výpravčího a vlakové čety, což ilustruje funkčnost českého železničního systému.

Zdeněk Michl se také věnuje podpoře mladých talentů v oboru, protože si uvědomuje, že je třeba najít nástupce pro práci na železnici. „Mým cílem je motivovat a udržet nové odborníky v oblasti dopravy, abychom zajistili budoucnost železnice v České republice,“ uzavírá.

 Zdroj: Železničář