photo: Železničář.cd.cz / Public domain/Ludvík Losos
Lososův životní příběh je plný objevů a odhalení týkajících se historie Ústecko-teplické dráhy (ÚTD). Jeho bádání vrhá nové světlo na události, které doposud zůstávaly skryté a zapomenuté.
Ludvík Losos, známý svou mimořádnou všestranností a zájmem o různorodá témata,se stal v oblasti dějin železnice významnou postavou. Jeho životní cesta, poznamenaná bohatými zkušenostmi z oblasti umění, konzervace památek, muzejnictví, restaurátorství a chemie, ho nakonec přivedla k hlubokému bádání a vášni pro železnici, zejména Ústecko-teplickou dráhu (ÚTD).
Lososovy první zkušenosti s Ústím nad Labem, kde se později trvale usadil, byly zároveň dojímavé a provokativní. Vzpomínka na pusté trosky města, jež se teprve vzpamatovávalo z masivních válečných náletů, byla pro něj silným impulzem ke spojení se železnicí, která se stala středobodem jeho pozornosti a studia.
„V listopadu 1945 jsem tam jel za tatínkem, který nastoupil na nově budované ředitelství drah,“ vzpomíná na svůj první kontakt s městem. „Procházel jsem se po městě, které bylo po bombardování v troskách. Sice jsem na konci války zažil na pražských Vinohradech dvoje, ale tohle bylo něco úplně jiného. Byl jsem například svědkem, jak ještě tehdy z trosek městské knihovny vytahovali jednu z obětí. Do Ústí jsme se pak všichni přestěhovali až v dubnu 1946,“ pokračuje.
Oddanost vůči železnici
Lososův životní příběh odráží jeho neustálou angažovanost a oddanost vůči železnici. Každodenní cesta dělnickým vlakem do mosteckého muzea, kde působil jako ředitel, ho nejen spojovala s pracovními povinnostmi, ale také posilovala jeho vztah ke světu železnice a historii dráhy.
Svezení dělnickým vlakem bylo podle něj zajímavé. Později se trať dočkala mnoha přeložek vynucených těžbou uhlí, tehdy ale ještě vedla v původní trase. „Byly tam ještě všechny vlečky. Třeba v Tuchomyšli byla zachovaná velká rampa dolu, napojený byl rozsáhlý systém vleček u Modlan a Sobědruh, byla tam puvodní návěstidla… Do toho na dělnických vlacích dosluhovaly původní třínápravové, dříve rychlíkové osobní vozy, nádraží v Duchcově ještě stálo v plné kráse...,“líčí.
Počátky vzniku knihy o Ústecko-teplické dráze
I ve svém volném čase Losos zůstával věrný své vášni. Prozkoumával trať, diskutoval o železniční historii s otcem a hloubal nad neuskutečněnými projekty a plány týkajícími se železnice v severních Čechách. Jeho zájem a znalosti postupně přerůstaly do rozsáhlého bádání o ÚTD, přičemž Losos pečlivě studoval archivní materiály a odhaloval zapomenuté pravdy o životě na dráze.
„Že jsem dal dohromady knihu o Ústecko-teplické dráze, je díky mému otci. Od něj jsem se dozvěděl spoustu detailů, setkával jsem se i s jeho staršími kolegy, kteří tam pracovali už od první republiky. Získal jsem od nich spousty detailů o dřívějším životě na dráze a kolem ní,“ popisuje začátky sepsání knihy historie o ÚTD a pokračuje: „Je to taková detektivní práce, která vyžaduje značné trpělivosti. Zaplaťpánbůh je většina původních rakouských tiskových materiálů digitalizována. Netvrdím ale, že jsem vyčerpal všechny zdroje, to není v lidských silách. Třeba na knihu ještě někdo naváže,“ přemítá.
Lososův životní příběh je plný objevů a odhalení týkajících se historie Ústecko-teplické dráhy (ÚTD). Jeho bádání vrhá nové světlo na události, které doposud zůstávaly skryté a zapomenuté.
Žádné zestátnění. Ale vykoupení
Jedním z významných odhalení Ludvíka Losose bylo rozptýlení mýtu o zestátnění ÚTD. Losos objevil, že společnost nebyla zestátněna, jak se dlouho tradovalo. Místo toho byla regulérně vykoupena mladou republikou, která zaplatila všem akcionářům. Losos rovněž zdůraznil roli, kterou sehrála Československá republika v zachování ÚTD, když jí poskytovala finanční podporu a půjčky.
Lososova práce také ukazuje na souběh nepříznivých okolností a rozhodnutí, které ovlivnily osud ÚTD. Na konci 19. století se představitelé společnosti rozhodli postavit Severočeskou transverzálku jako místní dráhu, aby dosáhli daňových úlev. I přes vysoké zisky si však museli vzít půjčku, což vedlo ke ztrátovosti dráhy. Situace se dále zhoršila během první světové války, kdy poklesl výkon dopravy a společnost se ocitla v kontinuálních finančních potížích. Přesto byla ÚTD solidním zaměstnavatelem, který se snažil o pohodlí a podporu svých zaměstnanců, i když byli někteří z nich hůře placeni.
Lososův příběh je také příběhem neuskutečněných snů a plánů. Zajímal se o nerealizované tramvajové projekty a dráhy, které by měly propojit města a osady, ale které nikdy nedošly k plné realizaci.
Jeho oddanost, vášeň a pečlivé bádání zanechávají důležitý odkaz pro budoucí generace. Jeho práce připomíná důležitost poznávání historie a památek železniční dopravy. Lososův životní příběh inspiroval mnohé k dalšímu zkoumání a objevování bohaté historie železnic v České republice.
Zdroj: Železničář