„Práci vlakové průvodčí jsem milovala. Uniforma s lodičkou byla nutnou součástí,“ vzpomíná specialistka ČD

Klára Krokerová, specialistka na nábor a spolupráci se školami u Českých drah, v rozhovoru pro magazín Železničář odhaluje svůj start kariéry na železnici. Od práce ve vlakušce u minibaru až po organizování seminářů a zajišťování odborné praxe pro studenty. Krokerová zdůrazňuje význam aktivního zapojení mladých lidí do železničního průmyslu.

V rozhovoru pro magazín Železničář odhalila specialistka náboru a spolupráce se školami Klára Krokerová, jaký byl její začátek u Českých drah. „Nezaměřuji se pouze na nábor jako takový, ale především spolupracuji se středoškoláky. Většinou se jedná o naše partnerské školy, tedy ty, na nichž jsou nabízeny obory s uplatněním v železničním průmyslu. Mezi tyto obory patří Železničář, Provoz a ekonomika dopravy a technické obory, které mohou být využity například v depech kolejových vozidel,“ popisuje čtenářů, čemu se věnuje.

Klára Krokerová se zmínila, že pořádá spolu s kolegyní Darinou Mondočkovou různé akce, jako jsou semináře pro studenty a pedagogy. Tím zajišťují odbornou praxi a výcvik studentů. Dále organizují účast na Regionálních a Národních dnech železnice. Dále uvádí, že studentům poskytují různé pomůcky k výuce, aby si uměli lépe představit, jak to vypadá v praxi. Naposledy jsme dodali školám zácvikové zařízení POP (přenosné osobní pokladny), na kterých si žáci mohou simulovat prodej jízdenek nebo soupis vlakové dokumentace. Tím jsou lépe připraveni do praxe a vědí, co je čeká,“ říká Krokerová.

Dle jejích slov si děti nedokážou reálně představit co je na železnici čeká, pokud nemají někoho známého, či příbuzného, který pracuje v oboru. Proto se snaží o aktivní zapojení studentů v rámci praxe na různých pozicích jako je práce jak ve vlaku, tak za pokladnou a v zavazadlovém tranzitu a na spoustě dalších pozicích, které si tak mohou vyzkoušet na vlastní kůži. Proto je po ukončení studia pro absolventy jednodušší nastoupit do prostředí, které již znají a je to pro ně méně stresující začít svou kariéru právě u Českých drah.

Krokerová si myslí, že zájem mladých lidí o železnici přetrvává a taky dodala, že: „Problémem jsou především technické pozice, které se nám nedaří dlouhodobě obsazovat, mladých lidí z učebních oborů, kteří by mohli nastoupit do dep, není nikdy dost, aktuálně je moc potřebujeme. Největší zájem ale mají studenti o pozice vlakvedoucích nebo strojvedoucích – případně pokračují na vysokou školu a chtějí se v oboru dále vzdělávat. České dráhy ale mají tu obrovskou výhodu, že umí člověka komplexně vyškolit, poskytnout mu praxi a v jistém smyslu si ho připravit k obrazu svému. Jde ale o velice specifickou záležitost.“

Zmínila se také o tom, že ona sama je skvělým příkladem toho, jak se z běžného člověka může stát vlakvedoucí, vzhledem k tomu, že studovala gymnázium tak nebyla z oboru. A dále doporučuje u technických pozic spíše studentům z oboru, jelikož pak mají základní orientaci v dané oblasti a pak je mnohem jednodušší rozvíjet základní znalosti. Krokerová dále říká, že: „Člověk se pak dokáže orientovat a ví, o čem se na kurzech mluví, což je pro něj zkraje velká výhoda. Tím ale nechci vyloučit jedince se všeobecným přehledem, kteří se těmto záležitostem věnují ve volném čase, jsou železničními nadšenci, a i přes všeobecné vzdělání nebo obor mimo železnici mají mnohdy více znalostí a vědomostí než ti, kteří daný obor studovali.“

Podělila se závěrem o to, jak si vybudovala vztah k práci na železnici. „Vztah k železnici ve mě probudila práce vlakušky u minibaru Českých drah, kdy jsem jezdila ještě v uniformě s lodičkou na hlavě na vlacích a prodávala občerstvení.“ A po třech letech dostala možnost jít pracovat na oddělení veřejných zakázek do Olomouce. A právě tam to celé pro ni začalo.