„Pamatuju si vlaky s deseti Wapkami, hytlákem a Kocourem na čele,“ vzpomíná Trainmaniak

Objevte svět železničních modelů s Michalem Bednářem, známým jako Trainmaniak. V rozhovoru vzpomíná na nostalgické časy a popisuje svou lásku k modelářství. Kytara mě pohltila a dráha šla stranou, včetně modelů, až po usazení jsem se vrátil, říká.

Souboj mezi kytarou a železničními modely v životě Michala Bednáře nakonec vyhrály vlaky a krajinky, i když kytaru občas do ruky vezme. Vítězství to však nebylo tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát při pohledu na jeho rozsáhlou tvorbu pod přezdívkou Trainmaniak. V Žacléři proběhl rozhovor pro magazín Železničář, kde se mluvilo nejen o modelářství, ale také o skutečném drážním provozu.

Žacléř, se svými osiřelými kolejemi, působí skličujícím dojmem. Kromě občasného motoráku, který se zde mihne, tu drážní provoz téměř zcela vymizel. „Pamatuju tu ještě vlaky s deseti Wapkami, hytlákem a Kocourem na čele, které jezdily pro uhlí na šachtu a občas zajížděly až do Žacléře. Co se vozidel týče, moc pestré to nebylo. Bydlíval jsem u trati, takže jsem měl provoz z první ruky. Jak jsem slyšel, že to duní v kopci, běžel jsem k oknu a pozoroval, co se ukáže,“ vzpomíná Michal Bednář.

Jak se z výpravčího stala vášeň pro modelářství

Zájem o železnici mu však neprobudila trať za okny, ale ta modelová. „Jako dítě jsem modely vnímal jako hračku. Pak jsem se setkal s kamarádem, který měl blízko k dráze, a začali jsme prozkoumávat železniční svět,“ říká.

I když to na střední škole vypadalo nadějně, Michala čekala nečekaná výkolejka. „Studoval jsem výpravčího, ale nakonec jsem se k dráze nedostal. Kytara mě pohltila a dráha šla stranou, včetně modelů. Vrátil jsem se k nim až po usazení.“

Náhodný objev pod postelí: Obnovení modelářské kariéry

Náhoda mu v tom pomohla. „Jednou jsem hledal něco pod postelí a vytáhl modely, které jsem uskladnil. Od té chvíle jsem je už nevrátil zpět,“ směje se a vypráví, jak postupně začal zjišťovat, co všechno se v železniční modelařině změnilo. „První zjištění bylo, jak narostly ceny, já žil pořád v relacích z dob NDR. Rychlíkový vagon stával 13 východních marek a najednou jsem zjistil, že lokomotiva stojí 3 tisíce korun, to se mi trochu protočily panenky.“

Když se Michal vrátil k modelařině, zjistil, jak moc se změnila. „Ceny mě dost šokovaly. Měl jsem v hlavě relace z doby NDR a najednou jsem zjistil, že lokomotiva stojí tři tisíce korun. Musel jsem se přizpůsobit,“ vzpomíná.

Na začátku měl k dispozici jen dvě publikace ze 60. let, podle kterých budoval své první kolejiště. „Tehdy jsem měl koleje na dřevotřísce a terén z polystyrenu. V roce 1992 přišla kytara, ale železnice mi nikdy zcela nezmizela z mysli.“

Trainmaniak: Spojení krajinky a techniky

Postupně se vypracoval z malých dioramat na celé kolejiště. „Napadlo mě, že bych mohl propojovat dioramata a tak vzniklo moje první pořádné kolejiště, které je nyní v muzeu v Chocni,“ popisuje.

Michal aktivně publikuje recenze a v modelářské komunitě se snaží předávat zkušenosti. „Když něco vyrábím, chci to sdílet a zároveň se také pochlubit. A při psaní recenzí se musím ponořit do technických detailů,“ říká.

S postupem času se Michal musel vyrovnat i s digitalizací, kterou dlouho ignoroval. „Pokrok nezastavíte. Ale pořád se cítím jako krajinkář,“ usmívá se.

Digitální doba a výzvy moderního modelářství

I přes vysoké ceny modelů vidí Michal šanci pro mladší generace. „Na internetu je spousta lidí ochotných poradit. A pro začátečníky je dnes snadnější najít materiál z druhé ruky, který nezruinuje rozpočet. Hlavní je začít – a ono to už nějak vyklíčí,“ dodává.

Zajímá ho také srovnání českých výrobců s těmi zahraničními. „Kvalita českých modelů je srovnatelná se zahraničními. Oproti dřívějšku je posun, ale ne vždy v celé šíři nabídky.“

Jeho přezdívka Trainmaniak je v modelářských kruzích synonymem pro kvalitní fotografie. „Začal jsem v roce 2001 a postupně se mi podařilo zlepšit své dovednosti. Dnes si užívám i psaní pro časopis Železničář, protože papírová podoba má své kouzlo.“

Ja vám to ještě nesdílel ale byl jsem v kralovství železnic na smícháči a fakt to bylo skvělý, fascinaci modely vlacku mám po dědovi(ať je mu země lehká) a brecel jsem tam pic.twitter.com/3gH4kIuCcJ

— Slavomír Nesvadba (@negathiev) July 5, 2021

 

Udržení vášnivé lásky k železnici 

I po letech ho láska k malé železnici neopouští. Nedávno dokončil menší kolejiště Schwarzbach, které slouží i pro občasné výstavy. „I kdybych měl do místnosti s kolejištěm jít jen na pár minut, vždy si tam na něco projedu,“ uzavírá s úsměvem Michal Bednář.

Zdroj: Železničář