„Nefalšovaný koncert pro šest hrnců!“ Zamračená: bublání střídá jadrný zvuk v zátěži

Ikona, která bublá a řve. Lokomotiva Bardotka se stala legendou české železnice i díky hluku. Její dieselový motor má na svědomí „basový koncert“, který je slyšet kilometry daleko.

Nedávno jsme psali o tom, že legendární řada motorových lokomotiv bývalé řady T 478.1, později 751 a po modernizaci i 749, přezdívaná Bardotka, byla k vidění 17. listopadu na setkání příznivců Podřipské střely, pořádaném Železničním muzeem Zlonice, ke kterému se vypravením nákladního vlaku připojila i společnost AŽD. Tentokrát si povíme trochu víc o charakteristickém zvuku Bardotky, která se občas představuje také jako Zamračená nebo Ceckatá.

Bardotka aneb basový koncert 

Z nedávné historie nutno připomenout, že kromě dalších nostalgických jízd, Bardotka několikrát stála mimo jiné v čele vánočního „párty vlaku“ podél trati Posázavského Pacifiku. „Okolím se rozezněl mohutný, bublavý zvuk motoru legendární lokomotivy T 478.1, přezdívané Bardotka, která vedla vlak Vánoční párty jízdy,“ vzpomínají nadšenci na tyto Vánoce. Tenhle „basový koncert“ má na svědomí dieselový motor o objemu přes 160 litrů, jehož charakteristický zvuk, podtržený absencí tlumiče výfuku, je nepřeslechnutelný. Bardotka v čele vlaku často přitahuje pozornost nejen železničních nadšenců, ale i náhodných kolemjdoucích, dodávají.

„Souhlas, Zamračená má být především slyšet! Koncert pro šest hrnců,“ píše jeden nadšenec pod článkem o legendární lokomotivě. Jiný dodává: „Ta Bardotka prostě brumlá tak, že ji slyšíte ještě za kopcem. Když projíždí kolem, člověk má husí kůži.“ A objevuje se i humornější poznámka: „Ceckatá? No jasně, a k tomu ještě orchestr na kolech – basy a bublání přímo do srdce.“ 

Bardotka, Ceckatá či Zamračená 

Ikonická lokomotiva se proslavila svým nezaměnitelným tvarovaným čelem z laminátu, připomínajícím poprsí slavné francouzské herečky Brigitte Bardot. Odtud pochází její nejvíce používaná přezdívka. Nutno ale zdůraznit, že se stala ikonou české železniční historie nejen kvůli vzhledu, ale i díky charakteristickému zvuku šestiválcového motoru, konstatuje Reportér AŽD. „Právě ono typické bublání Bardotek při volnoběhu a výrazný jadrný zvuk v zátěži lákají nadšence železnice z celého světa.“ Při jízdě krajinou jsou nepřeslechnutelné; jejich charakteristické brumlání se nese často kilometry daleko. 

Kromě Bardotky si lokomotiva vysloužila i další přezdívky. Podle „střechy“ nad horním reflektorem, která působí, jako by se lokomotiva mračila, ji říkají Zamračená. Poprsí zase inspirovalo jihočeskou přezdívku Ceckatá. „Na dráze se jí říkalo často i ceckáč nebo Ceckatá,“ ironizuje jeden železniční fanda. Na Moravě se zase prý přezdívalo Berta.

 

Miluju ten zvuk! Bardotka T478.1001 #bardotka pic.twitter.com/Ggn3X6bUT1

— Otakar S (@OtaStrak) November 24, 2024

 

Na Moravě je to Berta

„My železničáři máme svoje nářečí. 'Bardotka' je to tedy pouze od Berouna na západ, tady v Praze je to 'Zamračená'. Pro naše kolegy na Moravě je to zase Berta. Když jsem něco potřeboval dohnat, tak mě nezklamala. Já jsem jí to vrátil tím, že jsem jí občas otřel karosérii tak, aby reprezentovala mě i podnik,“ dovysvětluje  Vladimír Orda, který s touto lokomotivou jezdil osm let jako strojvedoucí. „Musela dostat to svoje, to znamená patřičnou prohlídku i údržbu. Nesměl jste zanedbat nebo nějakým způsobem pominout opravy. To by navíc bylo nekolegiální, nechat kolegovi něco rozhašeného, aby si pak drbal hlavu někde na trati." Ale ať už je to Bardotka, Zamračená nebo Ceckatá, jedno je jisté: tenhle stroj stále budí respekt a obdiv.

Když jsme u těch neotřelých přezdívek, neodpustíme si jednu vsuvku. Podobně humorných pojmenování ze železničního prostředí známe více. Máme taky Karkulku, Prasátko, Hruvínka, Banány, Bardotku, Ušatou ale také Hašišbednu či Šukafon a mnohé další.