Mazut, gyroskopy a nacisté. Zpustošená polenská lokálka je mrazivým mementem Vysočiny

Zapomenutá trať mezi Dobronínem a Polnou ukrývá temné tajemství válečné minulosti. Kdysi rušná lokálka, dnes zarůstá a připomíná bouřlivou historii i ztracený průmyslový odkaz Vysočiny.

 V našem obvyklém seriálu zaniklých tratí se dnes podíváme přímo do srdci Vysočiny, kousek od Jihlavy. Tam se vine zapomenutá železniční trať, která kdysi oživila celé město. Polenská lokálka, spojující Dobronín s Polnou, je živým svědkem bouřlivých dějin – od prvorepublikového rozmachu, přes válečné útrapy, až po trpký pád v době nástupu automobilismu. Dnes sice většinou mlčí, ale její koleje a dávné návěsti stále vyprávějí příběh plný kuriozit a paradoxů.

Polenská lokálka. Zrod naděje: Když lokomotiva změnila osud města

Bylo to v roce 1871, když Rakouská severozápadní dráha, coby hlavní spojnice Vídně, Prahy a Drážďan, projela úsekem Jihlava – Německý Brod. Jenže stanice Polná, dnešní Dobronín, ležela neuvěřitelných šest kilometrů od samotného města Polné. Pro tamní hospodářství to byla rána – zbytečné náklady na překládání, zbytečné hodiny času. Město stagnovalo.

Tohle se ale nelíbilo Rudolfu Sadilovi, nadšenému mladočechovi, který se v roce 1894 postavil do čela Polné. Navzdory odporu zastupitelstva, které možná nevidělo dál než za obecní pokladnu, začal prosazovat jediné: železnici přímo do města. Zní to jako nesplnitelný sen? Jenže Sadil byl mužem činu. Dne 13. května 1903 získal koncesi s jasným ultimátem – dráha musí stát do dvou let.

A zázrak se stal skutečností. První slavnostní vlak dorazil do Polné už 17. listopadu 1904. S ním přijel i obrovský rozmach. Odpadlo nekonečné a drahé překládání zboží v Dobroníně, a dovézt třeba vagon uhlí? Rázem bylo výrazně levnější. Město Polná najednou dýchalo plnými plícemi.

Od brambor po gyroskopy: Válečná strategie na kolejích

Na polenské lokálce brzy dominovala nákladní doprava. Vozy přetékaly především bramborami a škrobem – produkty, které definovaly zdejší zemědělský kraj. Ale trať měla sehrát i daleko vážnější roli. Před a během druhé světové války se z nenápadné lokálky stala strategická tepna. Československá armáda zde nejdříve vybudovala zásobníky pohonných hmot, a pak, v době okupace, Němci v Polné rozjeli kuriózní válečnou výrobu: gyroskopy do ponorek. Na trati bylo možné potkat i unikátní lokomotivy, jako třeba M112.003, zvěčněnou na unikátním snímku z roku 1943.

Hořký konec osobní dopravy a léta úpadku

Po roce 1948 se začala nad polenskou lokálkou stahovat mračna. Automobilová doprava, a to i ta nákladní, se stala neúprosnou konkurencí. O zrušení lokálky se mluvilo prakticky každou pětiletku. Nákladní dopravu se s vypětím všech sil dařilo uhájit, osobní už ne. Poslední den pravidelného osobního provozu, symbolický konec jedné éry, nastal 22. květen 1982. Tehdy se naposledy s cestujícími rozloučil motorový vůz M131.1029.

Devadesátá léta pak přinesla pomalé skomírání i nákladní dopravy. Jediným zábleskem života se staly mimořádné vlaky na Mrkvancovou pouť – alespoň jednou za rok se na trať vrátilo osobní kouzlo. Jenže ani to nemělo trvání. V září 2009, kvůli údajně špatnému stavu trati, vyjel poslední vlak do Polné. Trať zmlkla.

 

PŘIPRAVUJEME druhé, doplněné vydání ❗️ Stanislav Pavlíček: Naše lokálky. Místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
↪️ //t.co/KSqZ06pbyd pic.twitter.com/KPJV0lHLp8

— Nakladatelství Dokořán (@dokoran_knihy) June 12, 2025

 

Koleje plné paradoxů: Živá minulost v nehybném tichu

Dnes, patnáct let po ukončení provozu, je polenská lokálka plná zvláštností a protikladů. Od kilometru 3,5 až do konce je trať sice ve výluce, kolejiště v Polné je však stále pečlivě vysekané a hlavní výhybky namazané. Jako by tu na něco čekalo.

A to není vše. Jen pár let před ukončením provozu byla trať převedena na dálkové řízení z Jihlavy. Dodnes tak funguje zabezpečovací zařízení – například na přejezdu před Polnou patnáct let bliká bílé světlo, ačkoli po něm už vlaky nejezdí. Další kuriozita? Jen pár set metrů za přejezdem ve směru do Dobronína stávala léta návěst "elektrické vytápění vlaku". Ironie osudu, když na polenské lokálce neměly lokomotivy s možností elektrického vytápění povolený vjezd.

Co dál? Cyklostezka, nebo věčný spánek Polenské lokálky? 

Budoucnost druhé poloviny polenské lokálky je i nadále zahalena nejistotou. Občas se objeví zprávy o možné konzervaci trati, což by dalo naději na zachování technické památky. Častěji se ale mluví o radikálním řezu: přeměně z Dobronína zastávky do Polné na cyklostezku.

Jedno je jisté – vlaky na tamní Mrkvancovou pouť se už pravděpodobně nikdy nepodívají. Zda nakonec zvítězí další zarůstání, které pohltí i ty poslední paradoxní zbytky železničního života, nebo se trať promění v cyklostezku a dostane tak nový život, ukáže jen čas. Každopádně příběh polenské lokálky je mementem, které připomíná, jak se kdysi železnice dokázala stát tepnou města, ale i jak rychle ji dokázala doba pohřbít. 

Závěrem lze říci, ža podobný osud potkalo několik dalších tratí. Příkladem může být například kralovická lokálka, zaniklá trať z Tasovic, mrtvá trať z Křimova, loketská dráha, ale také mrtvá trať, fantasmagorické dílo Stalina na daleké Sibiři. 

Zdroj: Idnes.cz; mesto-polna.cz;