photo: facebook /Expres Milovice – Moskva
Zatímco mládežníci z celého bloku jeli „obdivovat" sovětskou říši, na palubě vlaku vládla neoficiální byrokracie. Nejen na trati z Prahy do Moskvy si přivydělávali ti, co měli o „socialistické morálce" vlastní představu.
Cestování vlakem je zážitek. Máte čas přemýšlet, odpočívat, číst si knihu nebo se třeba s někým seznámit. Ale jak vypadala taková cesta vlakem z Československa do Sovětského svazu? Na to se podíváme dnes. Názvy jako Dukla nebo Slovakia patřily k legendárním československým rychlíkům. Všechny směřovaly na východ, do Sovětského svazu, a to po trase plné zajímavostí. Jak zaznívá v reportáži ČT24 Retro, tyto spoje často sloužily k "výměně mládeže".
„Včera přivítali pražští svazáci delegaci sovětských komsomolců, kteří přijeli do Prahy vlakem Družby. Dnes na oplátku odjela ze Smíchovského nádraží skupina našich turistů, kterou vypravuje do SSSR cestovní kancelář Socialistického svazu mládeže. Během dvanáctidenního pobytu se mladí lidé seznámí s místy, kde probíhaly boje Velké vlastenecké války,“ uvádí se dále v reportáži.
Vypadá to ale, že za dobrodružstvím se skrývala politická past. Výlet měl, zdá se, spíš ideologický cíl než turistický zážitek. „Navštívíme například historická místa bojů prvního československého armádního sboru nebo místa, kde žil a pracoval Lenin, když organizoval Velkou říjnovou socialistickou revoluci,“ doplňují dále. Můžeme vlastně říci, že se takto mladí lidé „naverbovali“ na cestu, která měla patrně sloužit politické propagandě než objevování cizích krajin.
Psali jsme
Válka na Ukrajině přivedla na scénu staronovou zbraň. Rusko znovu nasazuje obrněný vlak Jenisej – mobilní pevnost s těžkými kulomety a protiletadlovým…
Elektrifikace, těžké expresy a topení v zimě
Jedním z technických specifik těchto vlaků bylo jejich vytápění. Bývalý elektromechanik vozového depa ČD, Štefan Svoboda, popisuje, že i když v 80. letech pokročila elektrifikace na sovětské straně, stále byl vyžadován systém na pevná paliva. „Pokud se vůz na sovětské straně dostal na elektrifikovanou trať, průvodčí si mohl zapnout ještě elektrické přihřívání topné kapaliny,“ vysvětluje Svoboda.
Pavel Myška, bývalý průvodčí, k tomu dodává: „Topili jsme uhlím i elektrikou, a to byla výhoda. Když se člověk dobře postaral, vlak byl dobře vytopený. V Rusku byla zima, jak se říká, kolem 20–30 stupňů pod nulou. Okolo vlaku se muselo ‚tancovat‘. Když jste tomu nedali dvě hodiny péče, začalo vám to zamrzat.“
Zajímavostí také je, že ruský expres například Dukla byl také specifický svou hmotností. Běžný rychlík vážil kolem 800 tun, ale tyto soupravy až 1 200 tun. „Jak to bylo těžší, občas jsme jezdili se dvěma lokomotivami, aby se to utáhlo do kopců, kam se braly i postrky,“ vzpomíná bývalý strojvedoucí.
Psali jsme
Před více než 50 lety se Rusové pustili do neuvěřitelného experimentu – vytvořit vlak, který by jezdil rychlostí až 250 km/h. Příběh sovětského vlaku…
Město na kolejích a výměna podvozků
Vlak na trase Praha-Moskva se skládal ze dvou částí. Kvůli odlišnému rozchodu kolejí se musely měnit podvozky. Cestující mohli během výměny vystoupit nebo zůstat ve voze. „Vagony byly na heverech, což znamenalo, že jsme museli hlídat dveře na obou stranách. Vystupovat z vozu dva metry nad zemí nebylo vůbec jednoduché,“ popisuje Myška a přiopomíná nejen pasážery pod vlivem alkoholu. Když cestujete několik dní vlakem, tak se stává skoro takovým městem na kolejích, proto musel být plně vybaven pro cestující.
Dežurný: „Socialistický podnikatel"
Kdo byl ten tajemný „děžurný“, o kterém se v kuloárech šeptalo? Novinář Libor Dvořák poodhaluje, že to byla postava, která kombinovala oficiální práci s malou dávkou „socialistického podnikání". „Přísně vzato, to je průvodčí, který má své vlastní kupé,“ vysvětluje a dodává: „Jinými slovy, taková malinká ‚podnikatelská buňka‘ socialistických dob, který mohl ubytovat speciálního pasažéra za peníze.“ Nemusíme připomínat, že za socialismu platilo: Kdo si umí poradit, ten se neztratí. Děžurný byl dokonalým příkladem, který si vedle své oficiální funkce přivydělal na boku. Co na to asi říkali soudruzi?