Když jel kostel po kolejích: Rychlost třikrát pomalejší než hlemýžď, ale „Dycky Most“!

Unikátní počin, který je zapsaný i v Guinnessově knize rekordů, upoutal pozornost celého světa. Je možné přesunout po kolejích12 tisíc tun těžkou a 400 let starou stavbu? Ano! Vznikla dokonce i nová dopravní značka: Dej přednost kostelu.

Stalo se tak v severočeském Mostě, kde tamní kostel Nanebevzetí Panny Marie přesunuli kvůli ložiskům uhlí pod starým městem. Dodnes jde o unikátní počin, který je zapsaný i v Guinnessově knize rekordů. Brilantně zvládnutý přesun v roce 1975 přitáhl k tehdejšímu Československu významnou pozornost celého světa.

Když se řekne město Most, mnohým se vybaví temná oblast industriální poezie. Nicméně když zapátráme dále do historie vidíme, že ne vždy to tak bylo. Za Lucemburků se jednalo o kvetoucí oázu obklopenou vinicemi. Jenže 60. léta ze severočeského města udělala znečistěné průmyslové středisko na hraně hnědouhelné pánve. Taková je realita.

Severočeské město upoutalo pozornost i dnes, ale trochu v jiném kontextu. Stalo se totiž předlohou legendárního komediálně satirického, a často velmi prostořekého seriálu Most!, který byl též  velmi kontroverzní. Překvapivě se stal velmi populární, a to i mezi samotnými obyvateli města. 

Most se historicky pyšnil významnými pamětihodnostmi. Jeden z nejcennějších byl pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Mistrovské kamenické dílo s pozoruhodnou klenbou, který měl ale jednu nevýhodu – v uhelných dolinách nejistý osud. Z rozhodnutí vlády v roce 1964 vzešel nelítostný verdikt. Postupná demolice starého Mostu a výstavba nových sídlišť. Z pekla štěstí měl jen pozdně gotický svatostánek, u kterého panovala shoda ho zachovat.  Ale jak, řešilo se. Scénáře byly dva. Nechat ho na původním místě, tedy na uhelném pilíři za cenu ztráty milionu tuh uhlí, nebo ho přesunout. Zvítězila druhá možnost. Těžce představitelná, ale jakmile jde o peníze, cesty se vždy najdou.

Kostel měl být přesunut mimo oblast těžby. Je jasné, že památka tohoto typu se nepřesouvá denně, proto nás zajímá, co bylo inspirací. Tou bylo přestěhování staroegyptských chrámů v Abú Simbelu před zvednutou hladinou Asuánské přehrady. Když to dokázali v Egyptě, zvládneme to taky, motivovali se tehdejší odborníci a řemeslníci. 

Druhá, a to více stěžejní, byla otázka jak. Kostel přeci jen běžně nebývá dopravním nákladem. Vyhrála varianta přesunu po kolejích. Přípravné práce se protáhly na pět let. Musel se demontovat mobiliář. Provést archeologický a geologický průzkum kostela a trasy přesunu. „Zasypat vytěžený lom, který stál kostelu v cestě. Zmapovat a zpevnit trhliny na klenbách. Rozebrat nestabilní věž, která by se mohla při přesunu zřítit a vzít s sebou i kostelní klenbu. Sestrojit a otestovat trakční vozíky…,“ popisují přípravné práce pamětníci a pokračují:

 „Celý kostel zvenku i zevnitř byl vyztužen ocelovou konstrukcí, která zajišťovala zdivo proti výkyvům a umožnila přemístit ho v jednom bloku na transportní vozíky. Vzájemný pohyb částí kostela i celé transportní konstrukce sledovaly stovky tenzometrů na konstrukci a snímačů posunu na klenbách, sloupech či ve vrcholech gotických oken. Stabilní polohu hlídaly hadicové vodováhy“.

Krve by se nedořezal.. Brzdné válce přestaly zvládat a kostel se rozjížděl…

Asi je nám všem jasné, že šlo o zcela unikátní počin. Původní váha historického zdiva 9660 tun se po zpevnění zvýšila na 12 000 tun, což kostelu zajistilo nebývalou popularitu, tedy zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Transportní dráha se stáčela do oblouku a klesala se sklonem 12,28 promile. Měřila 841,15 metrů.

Samozřejmě vozy byly ovládané počítačem, který dokázal každé vychýlení od normálu okamžitě vyhodnotit. Konkrétnímu vozu dal pokyn přizpůsobit polohu nahoru či dolů. Nespoléhalo se ale jen na počítače, součástí byl i lidský faktor. 

Když nastal den D, všichni napětím nedýchali. Každý nový krok byl pochopitelně krokem do neznáma. Vše ale jelo podle plánu. Hydraulika automaticky vyrovnávala polohu podpěrných bodů, výztužná konstrukce držela. Kostel dlouhý 60 metrů, skoro třicet metrů široký a 31,5 metrů vysoký stál na kolejích. Mohlo se vyjet. A s jakou rychlostí? Kostel se sunul 2,16 centimetru za minutu. Pro lepší představu tedy třikrát pomaleji než hlemýžď. Lidským okem posun téměř nezporovatelný.

Dopravní značka Dej přednost kostelu! 

Kdybychom řekli, že se celá monstrózní akce obešla bez jakéhokoliv zádrhelu, nevěřili byste. Správně. I zde se jedná malá - velká potíž naskytla, i když nakonec s dobrým koncem. Brzdné válce přestaly zvládat a kostel se vlastní vahou pomalu rozjížděl z kopce. Všem přítomným zatrnulo. Krve by se v technicích a řemeslnících nedořezal. A co teď, jak takový kolos zastavit. Muži to dokázali nakonec ručně, tedy drážními zarážkami umístěnými provizorně pod koleje.  Byly to nejdelší minuty jejich života. Ale s úspěšným koncem. A perlička k tomu. V jednom úseku svatostánek dokonce překonal uzavřenou silnici s dopravní značkou Dej přednost kostelu! a mohl zrychlit až na tři centimetry za minutu.

Na novém místě byl pak posazen na nové základy. Probíhaly v něm i jeho okolí restaurátorské práce. V listopadu 1988 byl kostel znovu otevřen pro veřejnost jako výstavní a koncertní síň.

Přesun Kostela Nanebevzetí Panny Marie v severočeském Mostu byl jednou z nejsložitějších technických operací v bývalém Československu. Stěhování kostela začalo 30. září 1975 a trvalo do 27. října. Transport trval plných 646 hodin.

Zdroj: Město Most; Národní památkový ústav; Novinky.cz